6.3. Bor |
| Cestu západním směrem máme oježděnou méně. Proto rádi přijímáme hraní v místech jako je právě Bor. Dorazili jsme škodou na parkoviště před místní disko tryskárnou a obhlíželi situaci. Uvnitř stepovalo samotné duo Sáčkovců a s kudlou v kapse nervózně vyhlíželo zbytek ansámblu. Kolem svítily neonové trubice, což je pro nás, hochy z vesnice, vždy velká atrakce, a tak chvilku šaškujeme a vytahujeme různé bílé věci, jako třeba zuby, sklenku mléka z baru či slipy prané v arielu. To je švanda. Doráží zbytek V3sky a můžeme stavět nástrojovou pyramidu. Disko se příjemně plní a my začínáme hrát, což rozvášní několik habakuků a už se svíjí. Náramné veselí propuklo, jen co je pravda. I po dohrání se veselí projevuje - například zelenými čamprdlíky a další spoustou moku s chmelovou esencí. V3ska nastupuje jako vždy se strýčkem pompou. To už zvedá i ovlivněné nás a vedle pódia tak vzniká další paviání stage, které vévodí Vobrouš ze cvrčků. Nezůstáváme pozadu. Ke konci večera už bylo velmi mlhavo. Piva měli ten den nějak moc, pořád nedocházelo a celý večer nedošlo, tudíž jsme se snažili marně. Slon nemá radost, chuť zpívat je nezměrná. |
28.2. Bezdružice / Skavare Birthday |
| Skavare opět slavili svůj porod na pódia. Nemusí to být žádná kulatina, aby se večírek klasicky zvrhl v živelnou pohromu. Pozvali i nás, což je nesmírně potěšující a rádi jsme to přijali. Chybí nám jedině Slon, který je stále ve stavu \"řekněte mé ženě a dětem, že je mam rád a...\", tak sháníme bassmena. A hle, na šílenou nabídku \"Nazdar, nechceš se dneska naučit všechny naše písničky a zahrát si s náma ?\" odpovídá Zuzka H., tedy basswoman. Večer ji nabíráme a to už se jenom směje jako blázen a slintá. Tak vyrážíme krájet mlhu na západ od Plzně. Auto kroutí zatáčky a chrastítka létají ze strany na stranu. Na místě už se hraje. Pub Animals troubí na trumpety a my se jim do toho pleteme s aparátem, který nosíme na pódius. Lidu je tu jako na prezentaci hrnců, nálada bujará, v podpalubí sud, kapitán výská. Skavare Flascheta střídají zvířata z hospody a v šatně se to mísí jeden přes druhého. Svoji narozeninovou párty řádně rozjíždí, speciálně pak Iňa, který má pro jistotu vedle bicích blicí pytlík. Vše dobře dopadlo a pytlík mohl být rád, že do něj nic nedopadlo. To už se připravoval jiný Pytlík. Kníkal na trumpetu kde že všichni jsou a že je třeba hrát. V3ska nazvučila a spustila, čas se začal blížit ránu. Přes vyčerpávající koncert a pokročilou hodinu zůstává v sále stále asi 100 lidí. Zuzka je průhledná, ale přesto zvučí a připravuje si taháky. Jakub před pivem ochránil dnešní večer mnoho nezletilých a tak spokojeně povlává vzadu, Tomáš staví. Začínáme hrát a moc nám to nejde. Nikdo si chyb nevšiml. Prskáme to tam jedna báseň, písně lovíme z paměti bez playlistu. Náhle Zuzka volá že jí došel repertoár a dál už umí jen Ovčáky. Basy se chápe Jakub, ale je tak unaven, že hraje v sedě na kombu a ke konci už mu celkem vypadává vědomí. Během hraní nám do jednotlivých písniček přicházejí zapět různí známí hosté, např. Míla bžundibál, Sáčkus delicti, Uwahatraktor a astrofyzik Lubomír. Sklízejí aplaus a sálem se ozývají rozjařené exploze. Moc dlouho nehrajeme, přece jen se blíží asi čtvrtá ranní. Ovšem lid se chce bavit. A tak ještě trocha improvizace a papa, šalani. Párek do pusy a s rudýma nevyspalýma očima jedem česat mlhu do polí. Narozeniny jak bejk. |
27.2. Mantov |
| Dostala se k nám nemilá zpráva, že se bude hospůdka v Mantově zavírat. Jak se něco takového může stát ? Na koho svalovat vinu ? Tyto debaty přenechme ekonomům v Praze. Je potřeba tento stánek divoké kultury ještě naposledy rozparádit. Skupina V3ska se tedy ujala pořádání. Naše těleso mezitím utrpělo újmu. Slon běhal celý den nahý po louce a chytil bacila Vasila, tudíž byl neschopen hrát. Ještě že jeho milá Ema dokáže svého chotě plně nahradit a zrovna měla volný večer. Tak jsme se všichni nabrali do aut a rychlostí škody favorit se dopravili na místo, kde se to dnes naposledy roztočí. Na co padnou oči labužníha ihned je jasné - opět na tomto místě voní tatarák a mastnota se táhne vzduchem. Usedáme v zákulisí, zdravíme se s V3skou a hodujeme. Jenže než dohodujeme, sál se totálně zaplní. A to tak, že skoro nejde projít k báru, tudíž není žádná úniková cesta. Tak zvučíme a hrajeme. Strhl se pěkný šrumec, takže o bumajzle a plácany nebyla nouze. Ema zvládala svou úlohu opět skvěle, jen na rozdíl od Slona míň pila francovku. Jelikož se na místě akce nacházel i mistr Halík, saxofonista to urputný, zahrál si s námi též. Nakonec i Sáček své povedené excesy předvedl. Tak jsme se rozloučili s publikem a nastal problém - totiž jak se dostat k osvěžení a k odlehčení. Nebylo jiného řešení, než za podiem vyskočit oknem. Začala hrát V3ska v novém ještě větším složení za stejnou cenu. Přibrali do kapely takové nástroje jako je famfrnoch nebo kladkostroj. Snad nemusím popisovat jak to tady pokračovalo. Mr. Uwe velel jako despota, mával rukama a mnohohlavý dav hltal každé jeho slovo, heknutí či kouzelné slovo "čegedap". Bylo jisté, že hospoda druhý den určitě musí zavřít, neb lidský běs zde docela určitě poničil statiku budovy. Kdyby někdo tancující dav dokázal zmáčknout, vylisoval by několik sudů potu. Náš ansámbl, jelikož je už dlouho na suchu a utiskován v šatním koutku pomalu ke konci produkce otvírá okno, vynáší nástroje a míří směr Plzeň. Papa, hospodo na Hvízdalce ! |
20.2. Šťáhlavy |
| Cirkus do Šťáhlav s námi domluvil Míla Flasheta že to tam vlastní jeho známí. Ještě den předem prý ale zapomněli rozvěsit plakáty, tak povolali do zbraně opice, nacpali je do telefonní ústředny a ukázali jim jak přepojovat banánky. S těmi to nebozí primáti umí a tak se stačilo obvolat mnoho lidí a výsledkem byla celkem naštosovaná hospůdka. Cesta k ní byl ovšem taky tak trochu zážitek. Divoké sněhové závěje lemovaly cestu-necestu, sněžilo, auto bylo naložené až běda a plužníci nikde. Pravda, nejeli jsme nejrychleji, ale aspoň jsme si stačili všímat odboček. A přece ani takové počasí nedokáže zvrátit témata rozprávek v autě. Tentokrát se propralo školství a jeho neduchy. Dorazili jsme brzy, páč to není daleko a jali se nanosit věci a občerstvit tělo. Chvíli na to dorazili aj Skavare Flascheta a osud určil že zahrají první. A tak zvučí, hrají jako správná zábavová kapela, když v půli dávají přestávku na občerstvení. Druhou půli plní novějšími věcmi a lidé se kroutí jak paragraf v rukou středočeského hejtmana. Naproti je také jedna hospoda a zvědavci pendlují i přes nepříznivé počasí okouknout co to bouří. Poté dívci a hošikončí a vrháme se na to my v obměkčené sestavě bez Jákoba. Je velice veselo, pokročilá hodina a prázdné sudy se podepsaly na náladě, která je velice bujará. Alkoholem podpořený Danfoss ze Skavare se dokonce chápe své kytary a hraje s námi, stojíc v přední řadě před pódiem. A pak při přídavcích znovu, euforie dosáhla maxima. No a pak končíme. Ten kdo neřídí se jde probít do jiné dimenze, kdo řídí tolik neřádí. Rozjívenost večírku způsobuje, že se zdržujeme a poté i cestou domů kde se dá. Veselí páni majitelé nám dokonce zaplatili účet, bude na hospodu i zítra ! Díky všem ! |
11.2. Plzeň / Pod Lampou |
| První koncert roku 2009 a nastal čas opět se podívat do Lampy. Je to vždy skvělá příležitost zahrát si na řádný aparát schopný ničit mladým lidem sluchová ústrojí a odsuzovat je ku stáří v hluchotě. Ovšem nikdo nemůže litovat, zvukový zážitek je čuprový. Pozvala nás skupina Znouzectnost, parta to jedinečných jedinců. Ánžto byla středa, nevypadalo to na bůhvíjakou veselici, ale člověk je vždy překvapen množstvím argumentů od pistolníka za barem. Pokud ovšem nesedláte oře před saloonem. Spustili jsme svůj obvyklý set a bylo veselo. Jako host s námi opět vystoupila hudební šprýmovnice Ema. Šprýmovala na harmoniku i hrdlo. Finiš byl takový, že jsme museli asi třikrát přidávat pro rozvášněné davy a museli se zabarikádovat v šatně. Asi jsme špatně pochopili co chtěly, neb po přídavcích řvaly ještě více. Sotva jsme oficiálně skončili, dorazila televize Zak. Dorazila přesně na hvězdy večera, kteří spustili v zápětí. Klubem se přehnal záchvat pracovní zodpovědnosti a odvál většinu našeho uskupení do postelí. Zbytek pobyl a povlával všemi zákoutími. Znc hrála ohromně divotvorně, neb se pod nimi tvořili divy. Kdyby se v určitých chvílích zastavil čas, byly by k vidění prapodivné obrazce z lidských těl. Leckteré z nich zachytila nemilosrdná kamera a tak si některé zastavit můžete. Piruetka, vrtulka, holubička, pád na záda... kam se hrabou závodní tanečníci. S tikajícími hodinami a paličkami utekl i koncert, Lampa se vyprázdnila, leckdo se vyprázdnil, světla zhasla, Lampa zhasla a všichni spokojeně usnuli stuleni do klubíčka. |
31.12. Konstantinky / Panteon |
| Říkali jsme si, že na Silvestra už nikdy hrát nebudem a vida - přece jen neodmítáme Mílovo pozvání. Pitky u něj bývají plné zážitků které chce každý vyprávět vnoučatům pro výstrahu a tak vyrážíme tentokrát s posilou P. Halíkem, slovutným to saxofonistou, který dnes večer nemá kde hrát. Jelikož Jakub dnes nehraje, doplňuje tím počet. Dorážíme na místo, nosíme a začínáme slavit konec roku Pardálem a jednohubkami z nekrájených rohlíků. Není žádný spěch. Doráží i skupina Kapišto. Poté zvučíme a ladíme, prostě děláme zvuky které nikoho nezajímají nebo by neměly (až na zvukpána). V kulturáku, kde se klub nachází jsou dnes celkem 3 akce - disko trysko, posezení s přáteli u heligonky a demižonky a my s Kapištem. Přesto se klub slušně naplnil a my mohli spustit ódy na nový rok. Začínáme famfrnochem. Se saxofonem, který hrál takřka do všech písní znělo vše jinak, nezvykle a mnohem líp. Inu kdo umí, nemusí nic znát a stejně zahraje skvěle. Hit střídá hit (jiné písně než hity nemáme) a je veselo. Ten kdo začal slavit zostra již tančí. Dohráváme a pouštíme Kapišto ke zvuku. Přebírají štafetu a ukazují nám, jak si v Kladně představují ska, čímž nám zpříjemňují čekání na onu slavnou chvíli. V momentě kdy se vylidnilo jsme zjistili, že nám asi něco ušlo. Tak jsme nechali ujít špunt z lahve a pěnivý mok počali chlístat si do hrdel. Kdo se šel podívat ven, viděl neviděné. Heligonkáři se objímali z demižonkáři, věčnými to rivaly. Do toho jim tleskali dyskanti tryskanti a všude se valily sirné mlhy. Sněžný muž by prošel nepovšimnut. Po chvíli se ujal slova místní starosta, aby spustil tradiční novoroční hromadný pláč, ale to už nás Míla zatáhl opět dovnitř na vůni známých lihovin a usadil nás opět na pódium, kde se asi 2 hodiny opilý muzikanti pokoušeli o něco jako džem. Poté byla ještě novoroční ochutnávka chobotnice a skok do spacáku. Druhý den byla zima jak v pekle, ale to už je vlastně jedno... |
27.12. Zálesí / Vasil No. 7 |
| Než jsme vůbec vyjeli do Zálesí, proběhly celkem veselé přípravy, kdy jsme chtěli do několika písní zneužít Hellenku ze skupiny Mamuma, která umí na dudy. Bohužel je to nástroj s odlišným lazením a naše schopnosti zahrát písně od Dis mizerné. A tak nakonec zbyla jen píseň buřty, která má dva akordy a jde transformovat snadno. Vyrazili jsme tedy v tento mezisváteční čas hned dvěmi auty a cesta ubíhala vesele až za Horažďovice, kde se najednou na úzké silnici objevil sníh a auta se začala protáčet jako kačeny v curlingu. Naštěstí curling neumíme a tak jsme do ničeho nenarazili a žádné body nenahráli, jen bonusových 100 bodů za 360°. Zbytek cesty jsme pro jistotu dojeli rychlostí měkkýše. Na místě už panovala veselá atmosféra a oproti naší minulé návštěvě zde bylo zahuštěněji a více kouřmo. Přivítali jsme se s veselým pořadatelem Máťou a už spouští první skupina Dech Dechtu, která nám na pár minut vyráží dech. Myslím že kapela se bere s nadhledem a tak jim nebude vadit, když napíšu, že jsme se tuze nasmáli. Po takové mele jsme se báli aby naše vystoupení nevyznělo příliš šedoucně. Při zvukovce jsme zkusili jak to s dudami zní a šli na to. Vidíme že pod pódiem je hned veselo jako minule, dokonce o dost víc a tak to jde samo. Aby tradice zůstala zachována, schválně jsem prasknul strunu a dělal jaké je to neštěstí. Improvizovaně s pomocí se nakonec podařilo natáhnout nesprávnou strunu, ale hrála dobře. Alespoň soudě dle veselých dívek ve spodních řadách. Došlo i na dudy a získaly zaslouženou pozornost. Dohráli jsme a hle - Slonovi schází módní bunda. Prostě zmizela a ani po rozsáhlé pátrací akci se nenašla. Mezitím začala hrát kapela Ticho de pre Coupé a my začali přemýšlet jak se dostaneme domů bez klíčů od auta Slon jak zavolá ve dvě v noci na primu větštkyni, když nemá telefon. Naštěstí jsme byli dvěmi auty a tak jedna výprava jela zpět do Plzně pro klíče náhradní, kdežto druhá výprava zůstala na místě, aby si užila vystoupení skupiny Potrubí a zničila tělo. A abych nezapomněl: Vepřové na medu a švestkách povyšujeme mezi národní poklady. Domů byl návrat asi v 7. Díky Máťo, Helčo a Zálesí ! |
23.12. Plzeň / Pod Lampou |
| Tato akce se konala pěkně před Vánoci a tak se taky tak nazvala. Pozvali jsme spřízněné kapely Friday a Čilek Aromali Kremali Biskůvi do Lampy, že si uděláme večírek. Friday nakonec z důvodu moru nedorazili a náhradu jsme nesehnali, takže žádný spěch, všechno se dnes stihne a možná zbyde čas i na loutkové divadlo. Všichni jsou na místě v domluvený čas, na stolku se skví cukroví od paní Krčkové a zvučiti se začíná, jelikož Čilků je jako čolků v senecké hasičské nádrži. Zvučí se nějakou chvíli, protože dnes to bude se specialitami. Nějaké ty hóslo a hármoniko sóla byly slibovány.Hrát se začíná lehce po deváté a v sále je zatím lehká návštěvnost, což však hochy a dnes i dívky v množném čísle nerozhazuje a spouští svoje songy od podlahy. Přivezli si s sebou placatý computer (pc) a chtějí si vše nahrát, tudíž se snaží jako čerti (jak se později ukázalo to bylo k ničemu, neboť do kablíku jim vlezl chrochtací vir). Asi v polovině si pozvali na pódium mladou houslistku s velkými nervy, ale nakonec to uhrála a sklidila potlesk i poblesk foťákem. Poté jsme udělali hulahop na pódio my a spustili. V tu se vzdmula vlna a točící šoumeni pod pódiem vytvořili tu správnou atmosféru. I my jsme si připravili speciální vystoupení a Ema Slonová zahrála na housle a harmoniku brilatní kousky do našich kousků a kdyby jsme ji nemírnili, začala by dělat přemety. Šou pomalu končí, ale nešlo to jen tak. Přídavků jsme dali asi 5 a pořád to bylo málo, rozdováděnost tanečníků se nedala měřit na běžně prodávaných přístrojích. Po asi 5ti minutovém hvizdu vylézá na pódio opět Ema s Jakubem a snaží se citlivé duše umírnit koledou, což ve výsledku nevychází, ale aspoň je legrace a přidáváme se všichni. Když už jásot trochu utichá, odvažujeme se k baru a ještě následuje mnohá diskuze, sem tam pivo a odejzd. Byla to krásná předvánoční akce. Díky všem ! |
13.12. Litoměřice / Baronka |
| Čas pokročil a poručil zahrát po nějaké době opět v Litoměřicích s kapelami, které jsme ještě neslyšeli. Vyrážíme tedy. Jelikož mr. Slon měl před časem narozeniny, dostává od nás různé dary - od lahví ethanolu po ovocné koše a bábovky. Takže je cestou veselo. Naštosovaní jsme jen co je pravda, ale je legrace a cestou si pouštíme staré prověřené klasiky. Ještě zastávka v Lovosicích, kde máme domluvené spaní a už stojíme před klubem Baronka, místní to atrakcí hned vedle náměstí. Nosíme věci dovnitř do nového sálu a shlédáme zvukovou zkoušku první kapely. Bohužel název nevím, ač jsem se snažil dohledat. Je tam zima a tak šupajdá posedět k dubovým stolům. Padá to do nás a dozvídáme se že už hrají. A je to tak, shlédáme kus vystoupení, kdy se zkřehlá kapela snaží rozhýbat zkřehlé publikum. V čele stojí velmi stylově upravená kytaristka, to se jen tak nevidí. Po nich se na to chystáme my, ale vlivem nedorozumnění na pódio vtrhla kapela Pure Silence. Tak jdeme ještě pivařit. Pak se na to chystáme, ale opět dohady s další kapelou že teď mají hrát oni, přestože my měli hrát druzí. Nakonec kámen nůžky papír rozhodnou, že jdeme zase pivařit. Koukáme na koncert a jsme připraveni už nikoho nepustit. Takže jakmile kapela dohrává, vtrháváme na pódium a tváříme se jako paviáni bránící svoje území. To nám vychází a skládáme věci na pódium z části již značně podroušeni. Při koncertě se dějí takové výtečnosti, jako zapomenutí textů, padání do bubnů, opilecké řeči a podobně, což by se správně dít nemělo, ale nečekané čekání si vyžádalo svou daň :) Přesto je veselo a na chlad v sále se zapomíná. Pán domu Provin koncert chválí, což nás těší a tušíme že za tím z části jistě bude trocha pivínka :) Ještě chvíli se motáme a vyrážíme k místní oáze nočního člověka - Hladovému oknu. Takovou půlnoční hostinu na stojáka u stolku na ulici byste těžko pohledali. Slavičí jazýčky střídají moravští vrabci a prejt. Jen Slon si nedal prejt, že neni dost nóbl k jeho botám. Pak přejíždíme do Lovosic na kutě a ještě do noci je veselo, protože nastal čas otevřít ovocný koš a zakrojit bábovku. A zapít to tekutinou. No a ráno šup domů, cestou navést němce špatným směrem, aby je zase nechytly anektovací nálady, zastavit se u rybníka, hodit sněhovou kouli na značku aby to udělalo ránu a už je vidět plzeňská pahorkatina. |
6.12. Konstantinky / Panteon |
| Známá Konstantinská postavička Míla si splnil sen. Pronajal si klub Kos, kompletně ho zrekonstruoval, přejmenoval ho na Panteon a začal pořádat akce. A hned na první otvírací action jsme měli hrát my. Na Kos máme mnoho zamlžených vzpomínek, tak rozhodně přijímáme pozvání a hodláme si osvěžit paměť. A vida - nové pódium, nový zvuk, nové druhy pochutin a za barem samá známá tvář. Pódium hned zkouší skupina Skavare Flascheta s novými členy, která má zrovna zkoušku a zároveň testuje zvukový aparát. Inu nehraje zle. Hned se chápeme pohárků. Po dozkoušení pomalu stavíme my, času je dost a tak se roztodivnými způsoby zabavujeme. Ještě než stihneme začít, doráží kapela Discoballs. Místo v šatním zákoutí se začíná plnit a tak jdeme hrát, abychom se nemačkali. Sál se příjemně zaplnil a hned první píseň, která kdy oficiálně zazněla v tomto obnoveném klubu věnujeme píseň Mílovi a jeho krásnému klubu. A bylo to nové intro. Následuje veselý koncert plný pokřikování. Tentokrát v podstatě žádná výjmečnost nenastala a tak se elegantně přesunuji na konec, kdy trochu přidáváme a suneme se do zákulisí, kde nehrající členové naší výpravy tuze zařezávají. Holt jsme neměli hrát ty ukolébavky. Při hraní Discoballs vládne veselá nálada, celý klub se kolébá jak plachetnice v bouři, sem tam se vynoří medůza a náhodný pařící si zvolí píseň. Nakonec to kapela završí coverem Cashem a je na čase zvednout kotvy. A těm co je neuzvednou pomoci. Tak zas brzy na další pěkné akci. Klube vzkvétej ! |
29.11. Praha / Bunkr - Wild West Party |
| Kolo osudu ukázalo, že tento den se jede favoritem a tak svištíme po staré. Nechybí obvyklé občerstvení na benzině s nejrychlejší obsluhou na světě za Zdicemi, ani rozumování o lidských dějinách, páč člověk by se měl vzdělávat i když v ruce třímá lahev. Takže celý život. Praha je opět plná frajerů v drahých autech a myslí si, že jim závidíme. V klidu mezi horkými hlavami prokličkujeme a už jsme na Smíchově a klub Bunkr nacházíme okamžitě. Před ním již postává první maník v klobouku. Tak neváháme a hned uvnitř také odhalujeme své kostýmky. Tedy jen já a Jakub. Okolo pobíhá množství dalších kovbojů, dokonce děvčata v dobových kostýmech a i jeden indián. Dnes je totiž westernový večírek, alkohol se čepuje dvakrát silnější, ženy jsou pětkrát vilnější, muži desetkrát drsnější a vzduch je cítit kulkami. Akorát začíná hrát kapela Klika. Usedáme zatím vpředu a objednáváme dávku Mušketýrů. K tomu obdivujeme krásný a velký klub, takový by měl být v Plzni. Jakási kapela zde pověsila koníček na hřebíček a tak po zdech lze nalézt všechny nástroje přesně pro jednu kapelu, jako třeba nebozez nebo pilu se smyčcem. Klika hraje hity jako Inženýř či Jawa a záhy končí, tak se na to suneme my. Nazvučeno je za chvíli trpělivosti. Čas tlačí a tak se snažíme zahrát co nejrychleji. Pod námi se to hned plní šílenci a tak krustíme jak nás to ve škole učili a hrozně nás to baví. Až tedy na Tomáše, který doma moc zkoušel a přezkoušel a teď mu to prý nešlo. Ale včetně nás to nikdo nepoznal, při Správkaři se dokonce z posluchačů stala synchonizovaně se vlnící masa. Něco jako když čínani pochodují na sběr zelí. Prostě úžasné :)Nejlepší kreace opět předvádí skupina Cilků, kteří tanec studovali 10 let u Větromila Polkového. Přidáváme přes časový limit dvě písně (mimo jiné staronově westernový song Prérie) a slézáme dolů do odpočinkové polohy. Nastupuje kapela Friday bez Robinsona. Zvuk je v tomto klubu výtečný a tak pěkně vynikají. Druhý den jest bohužel pro Tomáše už od rána náročný. Jestli neudělá zkoušku z mandarínské čínštiny, vyhodí ho doma do vzduchu. A tak se loučíme a Cilky hrající už nevidíme, jenom kalící. Ale příště, příště to bude zase jinak. A taky dobře. Díky Cilky a všem ! |
22.11. Nepomuk / Měchfest - Coffee shop |
| Do Nepomuku se jelo různě. Někdo jel autem, někdo jel rovnou z oslavy narozenin vlakem. Z kontextu jistě pochopíte kdo. Dorazili jsme na zasněžené náměstí Nepomucké a šli se podívat dovnitř jak to vypadá. Nejdřív trochu historie: Měchfest jest akce, kterou pořádají Měcholupští raubíři každý rok. Základem je prase pečené v popelnici a zběsilé kapely. A samozřejmě alkohol, Měcholupští nejsou žádní asketové. Potkáváme Jakuba, který dorazil už nějakou chvíli předem a veselým pohledem od baru nás přesvědčuje o své bujaré náladě. Na scénu nastupuje kapela Positive Mind a hraje tvrdě a dobře a sklízí zasloužené tvrdé a dobré ovoce (ne, nikdo po nich nic neházel, pouze virtuálně). Měcholupští se točí a jásají. Následuje kapela Mossambic která je snad ještě temnější, ale těžko říct, podladěno měli asi stejně a víc se v těchto vodách nevyznáme. Mezitím veselí v naší kapele pomalu dosahuje vrcholu. Stavíme svůj kompletek na pódium a ještě než nazvučíme, už nám fandí Měchové. Tak se hned z vesela začíná a během mžiku oka je pod pódiem plno. Hrajeme s vervou a zdá se že se to líbí. Až tak, že někdo donesl Jakubovi velký Rum, což byl spoušťák i ukončovák. Spustil něco co nikdo nečekal a ukončil jedno bdění. Písně začaly být rozbředlé, sóla se vytrácela a nějak to neladilo. Čím to ? Na konci jedné z písní se Jakub sesunul, kytarou si podložil tělo a usnul. Nejdřív jsme tomu nevěnovali pozornost, mysleli jsme že to jen provádí nějaké svoje promyšlené číslo. Ale když ani po dohrání další písně (tentokrát jen s obvyklými chybami) nezvedal tělo, rejpli jsme do něj, zda se mu něco nestalo. Otevřené oko stylem: \"Co mě budíš ? Kde to jsem ?\" prozradilo vše a hned se zase zavřelo. Po tomto odhalení se mnoho lidí odhodlalo a vyskočilo na podium si Jakuba vyfotit. Ten po další písni vstal, odhodil kytaru a zapěl si alespoň do poslední písně a pak odešel na pivo. Přídavky byly asi tři a pak už jen gratulace od lidí, kteří ještě nic takového neviděli. Jakub všem ukázal že punk\'s not dead, ale v tu chvíli si to asi neuvědomoval. Tak nástup a zvesela domů ! |
8.11. Stodolla |
| Den po Sokollově nakládáme věci a jedem si zahrát do Stodolly, kde jsme dlouho nehráli, s Disharmoniky, s kterými jsme dlouho nehráli. Přijíždíme tak akorát aby se vše potřebné stihlo a aby nás Disharmonici na svém webu nepomlouvali za pozdní příjezdy :) Stodola se celkem plní, jakožto břicha i hlavy. Začínají Disharmonici a ládují do nás své největší hity jako je Energit či Monarchy in ČR. Jejich lidové balady rozesmějí i největší puchýře večera, neboť Harmonici v Dis umějí podat i smutný příběh jako neskutečnou bžundu. Přidávají a pak už se suneme my. Zvučíme jako Disharmonici stylem - ty zahraj, já ti řeknu jak to řve. Pálíme švestku za švestkou a objevuje se několik šílenců napodobující makaky v říji. Koncert pěkně odsejpá. Když mají následovat JZDáci, voláme po Banjovi aby si zapěl, ale přichází úplně neznámý maník že je Banjo. Nakonec z něj vypadne že je Bůček. Následuje rapová bitva ve stylu - on: Bů, já: ček. Trapnou soutěž rychle končím a stejným stylem naučím mladého drsňáka začátek Správkaře, což má nečekaný úspěch u publika. Končíme asi třemi přídavky a nekonečně dlouhou Nanynkou, která musela odpudit i posledního posluchače od obrazovek. Veselá nálada pokračuje i po koncertě, kdy nám stůl veselých pižďuchů zarecitoval báseň pro silné nátury o dnešním koncertě. Za to dík. Jednou ji sem dáme k přečtení. A pak cesta necesta do pokojů. Díky Disharmonici za pozvání. |
7.11. Sokolov / U Charlieho |
| Cesta do Sokolova neni žádná sranda, zvlášť když si vyberete tu nejkratší cestu, která je zároveň nejkrkolomější. Naložené auto se smýká ze strany na stranu a hřiby radši utíkají hlouběji do lesů. Cestou vzduch houstne intelektuálnem a pivními výpary, tentokrát probíráme první republiku a její duhy a neduhy. S hurá dojíždíme do cíle a bloudíme, ani kamarád telefon nepomohl a lehké děvy tady nemají GPS. Kde nepomůže ani mapa, pomůže odulá čerpadlářka, zní pravidlo. A je pravdivé. Za chvíli jsme na místě a zdravíme se s kolegy od fochu. Hospoda se nachází přímo na autobusáku a skrz okno za kapelou je vidět lidi na zastávkách jak přijíždějí a odjíždějí autobusy. Klub je nacpaný moderními teenagery a akorát začíná zvučit kapela Bullet of the Dead, neboli kule mordýřská. Hrají zběsile a zakládají si na dvou basách a hraní poloviny kapely mimo \"podium\", které zde prakticky nebylo. Poté nastupuje místní uspupení Friday a místnost se plní k prasknutí. Doma se hraje dobře a je to vidět, koncert se nese v přátelském duchu. Po nich nastupuje skupina Cilek atd. se svými folk-punkovými hity. Publikum se zredukovalo na polovinu, neb polovina návštěvníků mohla ven jen do desíti. Ale není to poznat, tanec je důstojný. A poté na to jdeme jako poslední my. Zvučí starý bigbíťák, který ví co a jak a hned to houká jak sova do myší díry. Ale po chvíli hrajeme a hned od první písně začíná totální mela (asi vybíjení agresivity, protože došlo pivo) a první člověk se válí po zemi. Vévodí tomu odehravší kapela Cilek. Kde berou energii ? Co to ? Tak hrajeme dál a ono to pokračuje, mikrofonem do zubů dostáváme a hrajeme stále z vesela, jako správná dechová kapela. Pomalu končíme, ale vlastně nekončíme. Po přemlouvání krásnými muži a ženami jsme zahráli navíc asi 5 písní včetně prvně uvedeného songu o letní pohodě, přestože venku bije o okno děda Mráz. Když už opravdu nemáme co hrát, dozvídáme se od pár místních horníků že jsme hráli 5 minut a že jsme saláti. Souhlasíme a zpocení balíme. Pak už jen rozloučení se všemi, nálož bedniček a zdar, Sokolove. A taky díky Vám, Fridayové. |
1.11. Klatovy KD |
| Dostala se nám možnost hrát poprvé na maturáku ve vedlejším sálku. Dorazili jsme na místo, shlédli komunistické obr-dílo a ověřili si Pýtovo pravidlo: \"Na maturácích už nikdy, organizace hrozná.\" A taky ano. Dovnitř jsme se dostali až po půlhodině houkání. Přes výtaho - schodo bludiště jsme donosili věci do decentního sálku alá kavárna 70. let a začali pomalu stavět. První várky zvědavců již kolovaly sálkem a zase odcházely. Nazvučili jsme a spustili svou show. Pár tanečníků to zvedlo ze židle aby otestovali kluzkost parket. Klouzaly jak měly. Stálé publikum v podstatě nebylo, neboť pořád někdo přicházel a odcházel, až z toho zrak přecházel. Nicméně odehráli jsme celkem pěkný koncert. Následovala kompletní přestavba a odnášení nástrojů. To se ukázalo jako záludný problém, neb pán pořadatel byl z tuhého těsta a než se rozhoupal k nějakému odemykání, uběhla půlhodina. Pak nás nechtěl pustit dovnitř, neb jsme prý neměli potřebné mundůry a šťáva z nás nekape. Naslibovali jsme mu řádnou porci vepřových řízků, což mu na jeho kulaté tváři vykouzlilo dokonce úsměv a pustil nás zase dovnitř. Zrovna nastoupili 2 a půl cvrčka striptýzovým stylem. Jejich místní popularita je znát, hned mají plno a to se drží až do půlnoci, kdy se všichni přesouvají na půlnoční překvapení v podobě filmu o utrpení zvířecím. Část našeho ansámblu se opíjí takřka do bezvědomí a jde tančit na kapelu co neumí hrát populární hity. Nám nahoře hrají Laici a je dobře, sál se prázdní, opilci nejsou schopni chodit a nálada je přesně maturáková. Pak jen návrat krutou mlhou domů. Díky za pozvání, 4.E. |
18.10. J.A.M. fest III - Mariánky / Na Rampě |
| Uběhl rok od poslední J.A.M. (neboli Juliana a Maliana) párty a už je tady zase. Tentokrát přesunutá ze Svojšína do Mariánských lázní, neb ve Svojšíně už se nesmí hrát karty, rozlévat alkohol a svobodně se projevovat. A tak pomalu vyrážíme, lehké zdržení probíhá jen u Jakuba, který šel volit a zvrtnul se v hospodě. Za těkavých výparů ho nakládáme do Škody Ferrari a razíme dál. Před Stříbrem jsme chytili slinu a tak jsme stavěli na benzince. Jakub, kterému předchozí konzumace dodala odvahy, se začal zastávat jakéhosi cizího pána ve sporu o drobné, načež dostal od obsluhy vynadáno a pivo mu musel koupit někdo jiný. Okomentoval to ledabylým "Žble" a odpotácel se do auta. Další zastávka už byla v Mariánkách. Na Rampě je pěkný klub s pěkným zvukem a nepěkným stroboskopem návštěvníky hypnotizujícím. Hned jsme pogratulovali oslavenkyním, i když slávu měla jen jedna, a obdrželi za to kouzelné náramky. V případě, že se ním člověk ukázal na baru, mohl si zadarmo zničit bystrý úsudek, pověst i motoriku. Hraje kapela Drifted a hraje přísně jak paní učitelka. Tomáš si chrochtá. Mezitím se oddáváme veselí až na vyjímky, které už mají dnes přetočeno a odpočívají. Dále hrají Abused, taktéž démoni. Jen ve třech dokáží splodit sírové peklo. Následuje Orchestra, která mile překvapila. Koncert měl takovou sílu, že meteorologové ten večer na ML zaznamenali atmosférickou anomálii. A pak jsme na to šli my a naopak všechny mraky rozehnali. Sál byl slušně naplněný až k nám hned od začátku. To se nám líbí a tak hrajeme co to dá a gratulujeme Janě, která pod vlivem krásného večera několikrát vybíhá na pódium děkovat a dokonce s námi zpívá Buřty. Šou pokračuje až do konce příjemně a úspěšně. Pak se spokojeně vrháme na italské koláče, které se objevily v šatně. Po nás spouští potopa, tedy kapela Soda'n'ton veselé songy a v zákulisí začíná velkolepé hujaja s dortem, čepičkami, alkoholem a všemi těmi věcmi co se používají na oslavách. Mě se tam dokonce tak líbí, že mě hoši musí nutit k odchodu, který je prý nutný. Díky za pozvání, Juliano a Maliano ! |
20.9. Litvínov - Terasa |
| K tomuto koncertu jsme se dostali vlastně náhodou. Kapele Experimentální Jatka ochuravěl bassman anorexií a tak rychle hledali náhradu. Jelikož nám ten den odpadla hodina operního zpěvu, tak jsme souhlasili s výletem do dalekého průmyslového města. Jakub si udělal cirkulárkou bebí na ruce a tak to pojal čistě jako výlet bez kytary, i když nakonec ne, ale to bych cestoval časem vpřed. Cesta ubíhala a krajinu vystřídaly komíny, z nichž každou chvíli vylétl čert. Po Litvínově jsme chvíli bloudili a za pomoci lehkých slečen a jejich GPS dorazili na správné místo. Zde již dlelo několik místních příznivců hnutí punk a nalévalo se Kozlem. Ve velikém sále byla zima jak doma, ale jen co jsme začali stavět vypůjčené věci, udělalo se líp. Seznámili jsme se s hochy z Vysokého napětí a za chvíli spustili kvikot. Pod námi se lehce zaplnilo a počal i ten tanec nevídaný. Jakub jen co to uviděl, zalitoval že nemá po ruce kytaru a hned začal pobíhat po podiu a hledal čeho by se chytil. Jakmile spatřil piano, začalo jedno velké přátelství až do konce koncertu. Zahráli jsme si pěkně a chtěli jsme pomalu odjet, že to máme dál než do Druztové. Ale chlapci z Vysokého napětí řekli NE ! Ať posečkáme, že potom utvoříme družbu. Hráli výtečně, dupalo se na ně s chutí rozdováděného hrocha. Poté jsme obě kapely dorazili do vedlejší hospodské místnosti a ochutnali skvělý vegulášek od pana domácího, který si s námi hned sedl a bodře pohovořil. A pak se stalo to se stát nemělo. Jelikož hoši jsou ze Vsetína, nedalo se vlastně ani čekat něco jiného - pet lahev s velmi silnou tekutinou koluje kolem stolu a dokud se nedopije, nikdo nejde domů. Ó to bylo zlo. Cesta Litvínov - Plzeň uběhla během 5ti minut pro ty, co neřídili. Jakub pak ještě Tomášovi po probuzení před barákem nezapomněl vynadat "Co že dělá pořád v Litvínově a jakto že neni doma !!!" Díky hoši z Napětí i Vám, milá Jatka. Hodná to hodnota. |
18.9. Plzeň / Pod Lampou |
| A máme tu další otočák, tudíž zveme kapelu Experimentální Jatka, aby ochutnala něco z plzeňských pódií. A aby muziky nebylo málo, pozvali jsme i skupinu V3ska, kteří již dlouho nehudlali, jelikož měli nemocného basistu. Z počátku v sále moc lidu nebylo, ale během produkce Jatkáčů se začal pomalu zaplňovat bzučící mládeží. Zvuk byl jako obvykle v Lampě excelentní, ba přímo bravůrní či úchvatný. Před akcí jsme se domluvili, že každá z kapel bude mít nějakou soutěžní otázku a kdo jí z diváků odpoví správně, vyhraje jejich cd. Jenže Jatkáčí na to zapomněli, tak jsme to poté museli napravit my. Po jejich zdařilých kompozicích, kdy jedno oko nezůstalo suché, jsme probrali Jakuba kýblem vody a neplánovaně na to hupsli. Předběhli jsme tak V3sku, které se půl kapely seklo u automatu na orální radost. Hrálo se samo, páč když je takový pěkný zvuk, není třeba nic umět. Stačí se blbě tvářit. Následovala soutěž o cd jateční skupiny. Ovšem otázka byla záludná a nevěděl jí nikdo a pořádně ani já (Jaké je povolání zpěvačky ? Domina, diktátorka, řeznice ani programátorka...) a tak jsme dali otázku lehčí - odkud kapela pochází. A již tu máme výherce, gratulujeme mu k životnímu úspěchu a hrajeme dál. Po pár písních děláme soutěž o naše obě cd. Dáme je tomu, kdo uhádne na jakém médiu jsou nahrány. Chvíle hádání a za chvíli již šťastný výherce odchází s flash-přívěskem s oběma našimy plody. Jak vidíte, Siláž se nebojí Hi-tech. Dohrajeme a koncert byl skvělý, myslim že i ten schoulenej vzadu si to užil. Svým způsobem. A pak nastupuje V3ska, která v Plzni již dlouho chyběla a musela si nahradit absenci. Jelikož svá cd zapomněli doma, vymýšlel Uwe perverzní soutěžní otázky snad pokaždé mezi písněmi o ještě perverznější ceny. Šou se valila jak Čingischán na záchod. Točilo se čepicemi a nikomu nevadilo že se přetáhl povolený čas asi o půl hodiny. V3ska si vysloužila velkou jedničku a absence se škrtá, alespoň na nějaký čas. Následuje konec, poslední panák, vyhození z Lampy a rozjezd do ubytovacích jednotek či napájecích kabinetů. Více či méně daleko. |
10.9. Plzeň / Pixlování pod Saskym mostem |
| Jednoho pěkného dne zazvonil telefon, zda bychom si nechtěli zahrát na multikulturní akci v Plzni pod záštitou človíčků ze sdružení Pixla. Tito hodní hoši a dívky pořádají pro děti mnoho veselých akcí a toto měla být další z nich. Jen nám bylo zvláštní proč tam chtějí zrovna nás, špatné příklady pro vývoj ratolestí. Na akci měl "hrát" i jakýsi Dante, mediální celebrita, kterou prý viděl každý kdo má doma televizi. No. Přijeli jsme pozdě, skončil před hodinou a neopomněl mít prý hurónské požadavky na honorář. Dostal z nich asi 10%, slíbil že to se poví manažerovi a odjel za novým dobrodružstvím šířit tu správnou kulturu. Po nich nastoupilo duo klávesistů v blyštivých kombinézách a spustili takové cosi, že jsme museli zajít do Subwaye na jedno. A bylo lepší. Dál nastoupilo trio Tuko Tiko se svými africkými tanečními kreacemi, což byla jiná káva. Škoda že to bylo tak krátké. Tak jsme začali nosit aparát, ale nakonec jsme svůj hrací čas přenechali skupině Happy as Hippo, jejíž část kamsi spěchala. Než nazvučili, zkontrolovali jsme kvalitu chmelového extraktu v Subwayi. Nezhoršila se. HaH hráli pěkně, jen zvuk se trochu pleskal, za což mohl podmostní prostor, neuzpůsobený pro takovou činnost. Asi po hodině nastupujeme my. Jak zjišťujeme, z dětí už nezbylo ani jedno. Ale nevadí, pixláků je tu habaděj a ještě k tomu dost lidí co přišli na koncert a jsou dospělejší. Koncert se daří, nálada je veselá a to je základ dobrého hraní. Pixláci mají radost že akce zdárně proběhla, my máme radost že oni mají radost a takhle se to odráží až nakonec ještě přidáváme. Ale vše jednou končí, takže se následně uklízí pódium, odpadky i hudebníci. Následuje cesta domů či do hospod. Díky vy Pixly :) |
6.9. Planá / koupaliště |
| Do Plané jsme na festiválek odjížděli se zpožděním a kocovinou z předchozího dne. Trochu jsme bloudili, minuli nemocnici u svatého Bonda a nalezli koupaliště kde se mělo hrát. Po vzoru Willy Foga to bylo přesně na čas. V momentě, kdy mi zazvonil mobil kde že to jsme, jsme vcházeli do vrat sportovního střediska. Kapela před námi akorát dohrála a tak jsme okamžitě začali zvučit. Bylo pozdní ještě letní odpoledne a většina návštěvníků se povalovala po louce všude okolo. S tím žaludkem houpavým by se chtělo udělat totéž, ale museli jsme hrát a tak spouštíme. Pár známých a zvědavých se na nás přišlo podívat, za což jim patří dík, neb počasí bylo na prohánění krtků po louce a ne na koncert pod střechou. Nakonec nás ještě utli abychom tolik nerušili okolní fauny a flóry. A tak balíme, a sledujeme následující kapelu jak se připravuje. A je to veliké zlo. Hrají tak moc nahlas, že hlava začíná třeštit jak chrastítko v ruce rozklepaného důchodce, takže s omluvou že déle nevydržíme odjíždíme tam odkud jsme přijeli. Příště nebudeme před koncertem nic slavit :) Díky za pozvání Míro. |
29.8. Ošelín |
| Jelikož skupina V3ska má poslední dobou s koncertováním utrum, byla potřeba náhrada za jejich zrušené hraní na Františkových narozeninách. Jelikož má František ve Svojšíně s pořádáním akcí utrum, konala se oslava v Ošelíně o pár kilometráků dál. Dorážíme do vsi a pakujeme se do sálu. Jeho vzhled napovídá, že zvuk bude stát za to. A taky stojí. Jakékoli zahrání se odráží tam a zpět. Kdyby někdo náhodou nějaký zvuk nezaslechl tak stačí chvilku počkat a zaslechne ho ještě 5x. Lehce se tedy zvučí a hurá na bar. Františkovi již svítí oči a nabízí nám pekárenské pochutiny vlastnoručně vyrobené. Sál se zaplňuje a vyslécháme spoustu zábavných historek od místních, do toho párkrát vypadne elektřina v celém domě. A pak jdeme hrát. I přes třískavost zvuku se zvedá pár hošanů k tanci. Gratulujeme oslavenci a věnujeme mu song, jinak je to koncert nemastný neslaný, škoda. Svojšín byl Svojšín. Po nás nastupuje romská kapela Amore Čhave a rozjíždí nefalšovanou tancovajdu. Teplota v sále stoupá lineárně s alkoholem v krvi, bavíme se vším co je po ruce. Ale je to lehce ospalý večer a tak se loučíme a odplouváme do klidné noční krajiny... |
16.8. Zálesí / Kopr No. 3 |
| Podívat se v létě do jižních čech, to jest lákavá nabídka. Nejen že tam mají hezké počasí a děvčata - navíc se tam dobře hraje. A tak vesele naladěni odjíždíme směr Horažďovice a dál. Opět probíráme velezajímavá témata a dílo Jakuba Hrona Metánovského. Jakubovi je to stále málo a tak se do toho ještě učí. Hned za městem na H začínají husté lesy, strmé kopce a krásné údolí, tak už jen žasneme a dojíždíme do Zálesí ku kravínu, kde jest hospoda. A hned se nám tam líbí. Akce se jmenuje Kopr No. 3, pořádá ji kapela MaMuMa a hraje zde mnoho krásných kapel. Uvnitř se již tísní větší počet lidí a hraje kapela Marná snaha. Dáváme prvního Dudáka a sledujeme dění. Hnedka nastupujeme my a hnědka z vesela, jak je vidět na fotografiích. Z (pro nás) nervózního začátku se vyklube slušná akce kdy se pod námi tančí až se do výčepu práší. Na strakonicku jsme naposledy hráli před několika lety a tak se divíme že na nás nezapomněli a dokonce někteří znají naše texty. Taková věc dokáže potěšit a tak hrajeme s o to větší vervou. Daří se mi prasknout strunu, kterou nemám náhradí (to je normální). Situaci řeší přiskočivší umělec, který mě naučil novou fintu navazování struny. Nevídané, hrajeme dál až do konce. A je to paráda. Po nás nastupuje skupina Nebylo nás 5, šoumeni také z Plzně s houslující ženskou ikonou a noří sál do technických temných melodií. Potlesk je zasloužený. Následuje koncert pořádající skupina MaMuMa. Vyznačuje se složením ze samých veselých lidí a jedné veselé dudačky. Neustále se za nástroji obměňují a celému sálu dávají co proto, parkety se ničí o 106. Od MaMuMáků poté dostáváme místní lahodné klobásky. Tento večer není nač si stěžovat. Zvlášť když během zdařilého koncertování skupiny Potrubí přiběhla odvážná slečna a nechala si podepsat polodhalenou vyboulenost na hrudi. Večer pokročil, tma se snesla a první opilci se klíží k semi. My se suneme do auta. Díky MaMuMo za pozvání ! |
11.7. Domažlice / Moskyto |
| V psohlaveckém městě jsme hráli poprvé. Škoda 105 se řítí krajinou a kdyby to šlo tak na předpisy nedbá. Cestou se opět přesvědčujeme že jsme nejchytřejší kapela na světě, neb s lahváčem v ruce umíme mluvit snad o každém tématu, politiku nevyjímaje. Zrovna jsme to nandali pupkatému Jyrkovi. Ke klubu Moskyto přijíždíme brzy a tak vyrážíme na prohlídku města. Jelikož je oblíbenou turistickou atrakcí, těžko najít hospodu naší kategorie a tak nakonec zaplouváme do nějaké nóbl napájecí stanice na plzeňské a polívku. K tomu nám na veliké plazmové televizi pouští zprávy na Nově, což hodnotíme jako dobrý černý humor. A pak rychle do klubu, je osm, musí se zvučit. To by se dělo, kdybychom se s V3skou dobře domluvili. Jelikož jsme páprdi, stalo se že se vše trošku zdrželo. Ale nevadí, za chvíli stavíme a zvučíme a shledáváme se se známými tvářemi. Zvučí nás pan Jíra, veliký sběratel Jolanových nástrojů a vida že já mám taky Jolanu, hned je přátelská atmosféra. Nabídne se že nám koncert nahraje a pošle poštou a přesně tak učiní, takže máme radost a pěknou nahrávku k poučení se. Hrát začínáme v převlecích - kdyby jsme se na novém místě nelíbili, abychom si neudělali špatnou pověst. Ovšem zjišťujeme že si jí tak moc neděláme a tak odhazujeme paruky a brýle a hrajeme po svém. Dokonce pár točeníků zvedne prach z podlahy, tak máme radost. Po hraní následuje oslava zdárně zakončeného koncertu a hraje nám k tomu V3ska. A pak návrat domů plný výkřiků do tmy :) |
3.7. Praha / Kain |
| Svérázné uskupení s undergroundovým názvem Experimentální Jatka nás pozvalo nějakou záhadou zahrát do Prahy. Jsme sice poměrně vesničtí hoši, přesto se hlavního města jen tak nezalekáme a řítíme se bez Jakuba (který má opět nějaké neodkladné záležitosti s dětmi) po staré pražské. Na místo dorážíme a zjišťujeme že není kde postavit auto. Nějací chytří páni si usmysleli, že kdo není z Prahy tu parkovat nesmí a všude nakreslili modré zákazové čáry. A ty jsou opravdu všude. Po detailním projetí Žižkova a zjištění že to fakt nikde nepůjde jsme to prostě píchli hned vedle klubu, holt za modrou čáru. Naštěstí na to žádný udržovatel pořádku nepřišel. Hned jsme se do Kainu ponořili – je to pěkný malý klub s monstrózním zvukem. I když na ten jsme nějakou dobu čekali. Pan zvukař totiž ještě 10 minut před povinným vypuknutím nasával, ale pak nastoupil a opravdu za 10 minut vše natahal, zapojil a nazvučil. A to skvěle. Své songy jsme tedy začali valit. Nejvíce se to asi líbilo dvěma veselým kopám hned u pódia, kteří nám halasně dávali najevo obdiv. A to i poté co jsme skončili a hrály Ex. Jatka :) Hodní a veselí chlapíci a dívka z Jatek nám zapůjčili všechny potřebné krabice a hrnce, za což jim patří dík. Zahráli jsme si opravdu skvěle a byla to zábava, navíc zmizely všechny samolepky. Jen houšť, máme jich ještě mnoho. Pak tedy spustili oni, což jsme se zájmem poslouchali od stolu. Jsou dobří. Ale jelikož byl čtvrtek, museli jsme jet, neb se vstává do práce. A tak jsme Jatka neslyšeli do konce a ani po nich hrající První Hoře. Schade. |
20.6. Týniště nad Orlicí |
| Ráno jsme se probudili s velkým bolehlavem a to navíc ne dobrovolně. Prý nás odtamtud potřebovali do desáté ranní vylifrovat. A tak jsme s hlavami jak střep sklízeli a sunuli se ven. Ono vyhánění se nakonec ukázalo jako mýlka a už jsme jen vzpomínali na krásy zafuněných loží. Venku právě začalo topit slunce a žhavilo naše nakřáplé kebule do běla. Chvíli trvalo než jsme se všichni sešli u auta a vyrazili na oběd k Indiánovi, kde jsme si vynikajícím jídlem i pitím spravili chutě a naladili se na další cestu. Den byl ještě dlouhý a tak jsme se stavěli u svitavské přehrady na koupačku. Voda měla tak skvělou teplotu, že jsme se koupali jenom my. Aspoň byl klid. A kousek stánek, takže jsme se nezapomněli občerstvovat a v případě Jakuba bratřit s místním zestárlým maratoncem, který má tak rád rum. Pěkná byla scénka s Cainem, který se přišel podívat na vodu. Na naše „Tak hop a skok, Caine“ se odpíchl a zkušeným skokem se zabořil do vln tak jak stál – oblečen. Přeplaval na druhý konec přehrady, což bylo nějakých 300 metrů, vyšplhal do stráně a ztratil se z dohledu. Naštěstí se těsně před odjezdem objevil. Do Týniště jsme dorazili a zjistili, že to není koncert jako včera, nýbrž menší festiválek, což nevěděla ani Znc. Navíc se vše odehrávalo na srotišti motorkářů, kde jich bylo přesně jeden. Pár hudbychtivých lidí se však objevilo. A jelikož ještě hrály kapely, na jejich názvy si bohužel nevzpomínám, vyrazili jsme na obhlídku města. Dlouho netrvala, asi jen litr tekutého. Pak jsme zvučili a hráli, kupodivu přes nevelkou účast s ohlasem a navíc pěkným zvukem. A tak jsme si to užili, div jsme z pödia nespadli. Po nás opět zkušeným tónem zahrála Znc a sklidila co si zasloužila :-) No a poté už se vlastně nic nedělo, jen dlouhá noční cesta domů. Bylo to krásné tour po Moravě. Díky Znc za něj ! |
19.6. Brno / Musilka |
| Skupina Znouzectnost nás pozvala na družební víkend, abychom s nimi zahudlali na dvou akcích v Brně a v Týništi nad Orlicí. Takovéto pozvání nelze odmítnout. Považte – Siláž poprvé na Moravě ! A jelikož první z těchto show byla ve čtvrtek, někteří z nás se museli předstírat pracovní neschopnost. Tomáš v práci plakal nad smrtí fiktivního křečka, Slon v práci plakal že nemůže dál, že zabil kamarádovi křečka. Dali jim oběma na pátek volno aby se sebrali, načež se sebrali a dorazili na místo našeho srazu. V autě byla nálada jak se patří veselá, jeli jsme velkovozem všichni společně a trávili cestu popíjením, klábosením a čtením násilnických a vulgárních komiksů, které jsou tak super. Cesta po dálnici z Prahy do Brna (D-one) pro nás byla něco jako když Messner poprvé ochutnal cestu na Everest. Vynořilo se Brno – a auto začalo škroukat. Něco se mu nelíbilo a nechtělo se pořádně rozjíždět, tak jsme se snažili co nejméně zastavovat, což vedlo k několika komickým situacím. Leč ke kulturnímu sálu Musilka nás dovezlo. Sál v Musilce je opravdu veliký. Když tlesknete, ozvěna se vrátí až za 5 vteřin. Pan zvukař je veselá kopa, pouští pěkné písničky a se vším rád pomůže. Ladíme formu pivánky a nástroje ladítky. Asi v 20:30:40 spouštíme své Šalala, sál se pomalu plní a sem tam se někdo vlní. Zvuk je řádný na řádný aparát. Premiéra se zdařila, i přes to, že jsme zde byli poprvé potlesk byl :-) Po nás skupina Znc uštědřila návštěvníkům pecky do palice svými novými peckami z nového alba a my se zabydlovali čím dál tím více. Když už končili, přizvali si nás na pódium ku spolupráci, a tak místní pařmeni mohli zahlédnout kterak píseň Hoří zazněla v podání: Slon – basa, Déma – kytara, Golda, Jakub, Maestro – vokály, Caine, Tom – bicí. Veselí se linulo i po produkci. Následovala chutná večeřa, rozpravy s punkery a další salvy pitíček. Ještě se ubytovat a jít spát ? Ale kdež – místní koleje univerzity J.E. Purkyně jsme pouze naplnily batohy batohy a vyrazili hledat jakousi putyku místní. Nakonec jsme skončili v herně s pár místními a střetávali kultury plzeňské a brněnské. Pak ještě na pokoji překvapil Jakub lahvinkou červeného, což mělo za následek usínání v brzkých hodinách ranních a nepěkný stav po ránu. A co bylo dál ? O tom další historka. |
14.6. Křenovičky na statku |
| Předchozí den byl celkem hektický, proto se probouzíme asi na desátou hodinu. Odlesk v očích značí nebezpečně veliký hlad a tak sedáme do autokaru a valíme někam na kus žvance. Volba padla na Stříbro, tam by mohlo něco být. A světe div se, všude zavřeno nebo obsazeno, jen na náměstí kejlíři a pimprlata, kousek vedle dechovka. A říkají tomu tam Stříbrské slavnosti. A tak se procházíme a nepohrdáme klobásou a pivem. Ale je to málo a tak hurá dál směrem na Kladruby, kde navštěvujeme hostinec U šéfů. Čevabčiči za pět pětek bodne jak klacek do úlu – to když si místo klacku přestavíme plný talíř a úlem nazýváme mručící žaludeční měchýř. Ještě zastavení na kávu v klášteře a tramtadá na Plzeň, kde jen něco málo zařídíme a řítíme se dál – Spálené poříčí – Sedlčany – chvíle bloudění – Křenovičky ! Místní šoumen Tomsn velikým úsměvem nás vítá a provádí všemi zákoutími zdejšího statku. Snad v každé místnůstce sedí množství punkerů a veselých lidí a popíjejí pivko z nedalekého pěnivého výčepu. Tak postáváme a sledujeme kapely. Asi největší veselí způsobuje Míra Díra, který se najednou zjevil na bicyklu s činely na zádech a hned by se s každým pošťuchoval. Vidíme kapely jako Fill the Gap či stále lepší the Creatures. Poté ještě novou Mírovu kapelu, kdy se na kamenné pódium vrhá a zpívá kdo chce co chce a jdeme na to také. Ema vypadá lehce vyplašeně, ale poté zapojí aparát začne brnkat a hned je dobře. Modlíme se aby nezačalo pršet, neb se hraje venku na plácku před stodolou. Nejen že by napršelo do krabiček a krabic, ale jelikož bylo travnaté hlediště z kopce, jistě by to mělo bahnité následky. Ale naštěstí neprší, my hrajeme a opilí oslavenci se točí jak nožičky mixéru. Nakonec přidáváme aby se neřeklo že jsme prďavky a chystáme se k odjezdu. Jsme totiž v hodně zničeném stavu po Svojšíně a spol. Ale všechno špatně, Tomsn, hlava rozesmátá nás drží na světelnou show, která je vyvrcholením večera. A opravdu, hořící řetězy i tyčky nám švihají kolem uší a létající hořící zbytky dopadají na karoserie aut. Nadšeně tleskáme a po skončení skutečně odjíždíme. Škoda, na místě se určitě ještě roztočila zábava. |
13.6. Svojšín / na zámku |
| A opět tu máme Svojšín, baštu nezřízené zábavy a živelných pohrom. Tentokrát se celá oslava Mirči narozenin konala na zámku, neb to byly narozeniny řádně kulaté. A také množství hrajících kapel tomu odpovídalo. Zároveň to byl dlouho očekávaný koncert V3sky, kterážto půl roku nehrála – Uwahaator se vrátil. Takže ihned po příjezdu bylo veliké plácání po ramenou, sovětské polibky a třesení rukouma. Celá tato akce byla vůbec prodchnuta množstvím známých tváří, člověk by se uzdravil k smrti (ne vyléčil, ale upozdravoval). Skupinu 2 a půl cvrčka jsme nestihli a když jsme dorazili, už funkovali na pódiu MY music. Navštívit bar bylo nezbytností. Obsluhoval František, již značně na kaši a za 7 korun pivo naléval. Poté i gulášové hody byly. A komu to bylo málo, dostal kousek buchty. Prostě idyla. Na pódium nastoupila V3ska a spustila svůj oprášený set – po jejich muzice hladoví lidé se srotili jak důchodci k pošťačce. Nastala dlouhá šou, neb si to hoši řádně užívali. Hodiny ukrajovaly zbytek dne až došel a nastal nový. A V3ska stále hrála a lidé stále pařili. Ovšem jednou skončili a nastoupila skupina Laik, aby předvedla svoji show. Bohužel pro část publika již hlavní hvězdy zahráli a tak se to trochu zredukovalo. Opět ti samí veselí Laici hrají písně o včerejšku, dnešku i zítřku. A po nich v krásných 2:30 ráno se chápeme nástrojů my. Pan zvukař Jarda Cnota vzdává boj s opilostí a suveréně usíná na mixpultu, ale to už nikomu nevadí. Koncert odehrajeme napůl ve spánku pro ty co nemohou spát - jako třeba Kenny, který začal balit sušák na vlasy a neváhal s ním i zatančit. Opět s námi hraje Ema Emílie, ovšem takto k ráno se jí to moc nelíbí. No komu ano. Mirča již je také unavená a tak se omlouvá za nedostatek energie. Ale to vůbec nemusí – žena která zvládne uspořádat takovouhle show a celou dobu pařit si přece musí odpočinout. Poté jdeme na kutě kamkoli se namane. Ráno je veselé, uvnitř se dopíjí jediná věc co zbyla – rum a buchta. Poté nasedáme do auta a jedeme zničeni hrát na další štaci – Křenovičky ! |
13.6. Pod Kopcem |
| Tento den jsme měli tzv. dvojník, aneb 2x preludovat na dvou místech. První z nich byla jakási náhrada za Čůzu, která se letos bohužel nekonala. Byla to oslava místního spolku Bratři v triku, kteří si zaplatili sál, kapely, zvukaře a ještě k tomu bylo napájení zdarma. Ó jak jsme litovali, že jsme zde jen na chvilku. Neb mistr zvuku byl skutečný mistr a to i světel. Hráli jsme jako první, abychom se mohli co nejrychleji přemístit dále, ale nakonec jsme zůstali i na Laiky a The Jardu revival. Jelikož nám Jakub odjel do Anglie za studiem místních squatů, pozvali jsme si děvče-umělce Emílii známou z tria The Solitudes. Ač původem basačka, dovede vzít i za jiné nástroje, a tak osedlala Jakubovu kytaru elektrofonickou. A vysloužila zasloužené potlesky. Sice nehrála zuby na zapálený nástroj jako Kuba, ale snažila se velice. My už to pak nějak došmrdlali a usedli k lavicím, abychom si vyslechli kapelu The Jarda revival s krásným zvukem (snad se to k nim ani nehodí :-) ), což bylo velice vtipné a poté koncertní sukces skupiny Laik, neméně vtipné. Loučení s ostatními co zůstávají, přání povedené kalby a již sedáme do vozu a míříme rovnou do Svojšína, místiště další kulturní akce ! |
7.6. Stodolla |
| Klub Stodolla je prý z 15% punk a z 15% hiphop. A tak jsme se rozhodli tyto váhy trochu poupravit a zkřížit naši životní filozofii s konkurenční. Ovšem my nejsme tak řádný punk, jako the Jarda revival - skupina složená z vyvrhelů, neřádů a hlavně punkerů ! Ovšem nejkratší slánku si vytáhli (nebo se to nějak určilo, už nevím) Solitudes. Trojčlenná kapela s mimořádně zpěvnými songy. Ale ani tak moc líbivé tóny nepřilákaly větší než malý počet kolemjdoucích, tudíž nám bylo jasné, že my nepřilákáme nikoho. Ale to předbíhám. Po Solitudes se vrhá na pódium the Jarda revival. Bez nějakýho delšího představování spouští: Dnešní večer bude náš. A je to tak. Deedee se protočil radostí. Kapela nastartovala své Plzeňské turné s vervou a radostí, návštěvníci zpívají s nimi. Čas pokročil a nastoupili jsme my. Po takové šou hrát ? Nu zkusme to, písní máme habaděj. A tak hrajeme a co nevidíme - otevírají se dveře a vypadá to na nové návštěvníky... a jsou to hiphopeři. To mi vysvětlete tu záhadu. Ale hrajeme dál, prsty se potí v záplavě sól, Slon vytáčí piruety jako když mladý jezdíval po ledě, Jakub zhnusený fotbalovým zápasem naladil agresivní tóny, Tomáš do toho tříská jako když sedlák mlátí slámu a očkem pokukuje po svém novém chrožím obalu na paličky. Vyždímali jsme se co se dá, točení hlavy se dostavuje záhy. Tak končí tento večer. A ponaučení ? Člověkem jest kolmopáteřný větoucník - občan. Větiti - ve větách spojiti. Myslatě mluviti. (J. Hron Metánovský 1891) |
6.6. Motoráj |
| Týden po Praze opět Praha, otočená kapelou Çilek Aromali Kremali Bisküvi. A aby to nebyl moc rozdíl, hrajeme jen o půl kilometru vedle v hospůdce Motoráj. Ale nepředbíhejme, cesta stála za to. Kupujeme cestou lahvové, Tomáš řidič samosebou nealko. A bum, už to lítá – za jízdy to stříká po celém vnitřním tepichu. Zastavujeme a sušíme gatě a sedátka. Vyvoněné auto nás za chvíli veze dál, ale asi se mu udělalo špatně a půl kilometru před klubem začalo dělat podivné zvuky – upadl výfuk. Ne tak my, zkoušíme hned místní… ale ale, naše pivo – 12ku. Je dobré. Hraje kapela Friday ze Sokolova a vyrušuje první návštěvníky z rovnovážné polohy. Hraje se v nízké místnůstce a je velice našlapáno, takže teplota stoupá rychleji než ve sklenici při zavařování okurek. Nastupuje kapela Çilek a je vidět, že jsou doma velmi populární. Vře to před nimi tak, že kdyby tam někdo strčil buřta, je rázem pečený. Mezitím Slona málem sežral vlk. Nastoupili jsme my a to jsme netušili jak pěkně pochodíme. Ti co neodešli na metro se rozhodli udělat větrný vír, což se chvílemi skutečně dařilo. Hrálo se velmi upoceně a rychle. Naštěstí nám vždycky jednou dojdou písničky a musíme končit, takže jsme mnoho lidí ušetřili infarktu. Fakt blázni : ) Rozdaly se všechny samolepky co jsme měli a pokoušeli se sehnat drát na uvázání výfuku. Nepovedlo se, nevadí, výfuk letí do popelnice a jedeme bez něj. Ještě malá příhoda na benzině s Minitlačenkou™ a šupky domů. Díky Çilkové ! |
31.5. Modrá Vopice |
| Tento den se konal tzv. Kekelfest skupiny Kekel. Ať to slovo znamená cokoliv, znamená také partu punkerů co neváhají uspořádat fest se spoustou kapel. Cesta do Prahy je dlouhá a tak si ji hoši co neřídí zkracují různě. Tu lingvistickou slovní hrou, tu předčítáním z knih Petra Placáka. Tentokrát však chyběl Jakub, neb měl nějaké lesní povinnosti s dětmi. Modrou Vopici jsme našli 1 2. Na pódiu už řádila skupina Vychcaný knedlíky a zpěvák Herák rozdával památeční plivance. Tedy řádná show. Tak jsme si dali naše oblíbené limo a sledovali produkci. Následovala skupina Poslední tažení, kterážto se na rozdíl od svého názvu vyznačovala velikým nasazením. A po nich jsme tahali na vysoké pódium své lopaty my, při čemž si Tomáš stihl vylít limo. Zvučení se lehce protáhlo, neb pan zvukař (Pan s velkým P a ještě větším B) při své objemnosti nedokázal vylézt na pódio, ba se ani zvednout zpoza pultu, takže ústně navigoval svého poskoka. A výsledkem byl zvuk nezvuk, ale což, hrát se musí. A tak se hrálo, letos poprvé takhle pěkně venku. Během produkce začala pěkně tmavnout obloha, takže to dodávalo lehce metalovou atmosféru. Spokojeni, že jsme se pár lidem zalíbili slézáme z pódiového místa a měníme se s kapelou Družba. Ti spouštějí řízný punk tak dobře, že Tomáš před nimi pokleká a tříská hlavou o zem. Uklidňujeme ho a jelikož se spouští průtrž a hromy s blesky, sedáme do auta a sledujeme zbytek koncertu jako v americkém letním kině. Bohužel déšť a blesky neustávají a tak volíme odjezd do rodné hroudy a ani nevidíme kapelu Kekel. Hrome ! |
3.5. Neutral |
| Toto naše první se představení v Neutralu bylo domluveno hodně předem, neb se nám ozvala kapela Çilek Aromali Kremali Bisküvi (Sušenky s jahodovou příchutí), že uděláme točený koncert. To znamená jednou Plzeň, jednou Praha. Začali jsme Plzní a k sobě přizvali lesní ska – Skavare Flascheta. Ukázalo se že zvukař dnes nebude, tak zaskočil pán za barem. A všechny zaskočil, jak to dovedl, nejeden mistr zvuku by mu záviděl. Sušenky přijely s předstihem a daly si kolečko po Plzni, aby viděli trolejbus, Špejbla a ostatní památky našeho městyse. Jen co se vrátily, tlačily na pódio svoje krabice a instrumenty aby mohly o pár chvil později točit klikami, dmout měchy a tleskat do rytmu. Že se nedostavilo příliš posluchačů jakoby kapela ani nevěděla. Své šlapací hity rozváděly do uší přístojících. Dále se impulzy nesly přes mozková centra do nervových zakončení dolních končetin, kde se přeměňovaly v rytmické podupávání si. Poté co tento vlak dojel na kolej přistavili další mašinu o mnoha vagonech s nápisem Skavare Flascheta. Pyšnila se množstvím potrubí z kterého syčela pára a píšťala hvízdala dle taktu parního stroje v pozadí. Chvíli jedeme rychleji, chvíli pomaleji, ale stále z vesela. Pro otrlé ještě hraje skupina Siláž a daří se jí roztočit právě přijivší plzeňskou enviromentální smetánku. Každopádně končíme v nočních hodinách, bujaře rozprávíme a šoury domů jsou, na rozdíl od Sušenek, které jedou někam ještě zapíjet (prej že spát, ha ha). |
26.4. Stříbro - AntiOSA fest |
| Ve Stříbře se konal AntiOSA fest, tj. koncert kapel, které nemají rády Petra Jandu a jeho nikdy ne dost namaštěnou kapsu. Slon byl na řadě v řízení, takže hulala Škodou 120. Na místě se již několik punků veselilo před vstupem a hrála kapela SPZ-0605. Hned jsme si dali místní půllitr Kozla. Ale to se již na scéně objevuje Mišák a zásobuje mě pravým místním skvostem, Duchmausem. Na pódio nastupujeme vzápětí. Lidí se moc nesešlo, ale nevadí, ti co se shlukli pod pódiem měli energie více než stadion lidí na Kelly Family. Zvláště Filip, známý to punker a zpěvák ze skupiny Pilsen Dogs věděl jaké pohyby se dělají a hned po dohrání si ode mne vyžádal dvacku na pivo. Just punk. Hraní jsme měli zkrácené, neb byl posun časový. Tímto děkujeme Dodovi za pozvání. Po nás hráli (nepletu-li se) Assassins a poté Pilsen Dogs, kteří hráli prostě živelně. Tak to má být ! Ještě zmíním setkání s Mirkou a Františkem, Svojšínskými celebritami, ale o nich budu psát brzy v souvislosti s jinou show. Vilně povilněni jsme se odvlnili domů, ani jsme se nestavěli v Andělovi, abychom pronikli do Noci s Andělem. Protože jsme slyšeli, že Pavel Anděl nemá rád srandu :) |
25.4. Mlejn |
| Pražský Mlejn se bude zavírat a tak honem se tam podívat ! Byli jsme pozváni skupinou Znouzectnost, abychom na místo dorazili a nějak zabavili diváky než dorazí oni. Hráli totiž ještě ten večer na Majálesu v Plzni. Nevěděli jsme jak bychom je zabavili, zkoušeli jsme divadlo, pantomimu, parodii na videostop (kdy si Slon nalepil kníra a udělal patku alá Rosák), ale nakonec jsme si řekli že zahrajeme nějaký ten song. Naložili jsme 2x auto a určili si směr po staré pražské. Takže po 2 hodinách jsme se ocitli na místě. Zatímco několik zvukařů švihalo kabely, nakousli jsme v šatně téma podivínů. A co jsme zjistili ? Že každý je svým způsobem podivín, i takový čtenář těchto řádků. Po filosofické krmi jsme si chtěli ujasnit, že jsme i zruční, ale když nás u fotbálku převálcovala místní okolojdoucí ženština, chtělo se nám plakat. Tak jsme se radši chopili nástrojů a hráli, což nebyl o moc lepší výkon. Ale zdá se že některým se líbil, což je dobré a dobře nás to naladilo. Pak dorazila sk. Znc, převzala naše aparáty a předvedla že se z nich dá vyloudit i umění. A lidé jak tleskali ! I my. Pak už jen loučení a cesta domů. Na benzině jsme ještě potkali Světlanu Nálepkovou, kterak si hustí pneu. A jako správná žena co všechno dovede odmítla Jakubovu gentlemanskou nabídku: „Paní Světlano, chcete, já Vám to podržím !“ Pak zmizela jako sen, který měl Slon když jsem ho budil u cedule Plzeň. |
12.4. Stodolla |
| Ve Stodole (neboli 100dolle) jsme už hráli tolikrát, že už to nikoho nevzruší. A opravdu, návštěvnost se tentokrát nevyvedla tak úplně, nicméně pro pár příchozích to mohl být lepší zážitek než pro našlápnutý klub. Nějak se to zamluvit musí :) Spolu s námi ten večer vystupovala skupina Skavare Flascheta, hoši to veselí. Odchází od nich bravurní zpěvačka a klávesista Eva a tento koncert byl asi pro ní další hřebíček. Začátek se trochu posunul, ale pak to stálo za to. Zvučil jsem já, jakožto člověk který tlačítka a čudlíky probíral ve škole, takže se to zvrhlo v pokřikování na sebe: „…jestli je to dost nahlááás !“ Skavare taktéž obměnili bubeníka za nového, který je nesmírně veselá kopa a objel na dachlu svět. Srovnání s Willy Fogem je na místě. A pomyslná cesta kolem světa začala. Vyjelo se z Plzně přesně o deváté, cesta byla klikatá a plná popěvků, lesních rohů a zajetých rytmů. Motory vozidla šlapaly dle úderů parních kopáků, občas si vrzla haitka. Ukazatele na mixeru svítily červeně a značily plnou rychlost. Někde u Japonska došla šťáva a bylo nutno přesedat do jiného vozu s názvem Siláž-wagen. Je to vůz prostší o některá sedadla a klaksony, přesto se zdá, že dojedeme. Někde v mexiku jsme stopli místní domorodkyni Emu, která se s námi svezla o jednu štaci. Cestou po Route 66 jsme potkali Boba Dylana jak jede na býku do Las Vegas. Několik posledních pšouknutí z výfuku a dorážíme do Plzně, vracíme se do reality všedních dnů a gratulujeme si k dosaženému úspěchu. Moc návštěvníků sice nebylo, ale: „I cesta může být cíl.“ Aneb dobře si zahrát je to hlavní ! |
5.4. Žatec - PREZENT 82 |
| V Žatci jsme nikdy nehráli. Byli jsme tam pozváni na narozeninovou párty. Inu, narozeniny, to bude domácí akce, tak 30 kamarádů… A omyl. Místní šoumen Strny je zřejmě velmi populární postavička, neboť vše bylo v lidovém domě a kamarádů bylo asi 300. Tento koncert byl výjimečný tím, že nikdo z nás neřídil, neb jsme se vezli se skupinou Znouzectnost, která tam hrále také. Na místě po příjezdu už hrála skupina Jahtec Jammin výtečně vybroušené raggae, což kvitoval hlavně Slon. Sound jak z Jamajky. Tak jsme začali ochutnávat místní chmelový nápoj zde zvaný Louny. Další vystoupivší kapela se jmenovala Spath a hrála husté zlé tóny, kterým moc nerozumím, takže se radši zdržím komentáře co to bylo za styl. Ale rozhodně působivé, máničky měly pré. A pak jsme nastoupili my. A na to že nás nikdo neznal se hned od prvního songu zvedl uragán a do konce představení neustal. Dokonce pogovalo i značné množství žen, což se na našich koncertech stává zřídka, neb nejsme dost atraktivní. Ale zde nálada velela točit kytarami nad hlavou a propotit se až k nirváně. Díky všem, to byl mazec ! Po nás nastoupila Znouzectnost a předvedla jak se to skutečně dělat má. Mezitím jsme obsadili stánek se suvenýry a rozdávali samolepky. Od jednoho návštěvníka jsme se dozvěděli, že během našeho preludu 4x neúmyslně uklouzl po pivu – stanovil rekord, který těžko někdo překoná. Po skončení Znc ještě vystoupila skupina Sophie Chair, ale tu už jsme bohužel neviděli, neboť se jelo. Škoda, prý měli bezvadné aluminiové oblečky. |
28.3. Pod Lampou |
| Opět po roce nás pardubičtí punkeři pozvali, zda bychom s nimi neobsadili na jeden večer místní klub Pod Lampou. K tomu navíc se skupinou Laik. A tak bylo se nač těšit, neb sdílet šatnu s takovými velikány znamená připsat si do atributu Odolnost proti alkoholu a jiným látkám +1 bod. Věci jsme brali všechny my, neb to máme nejblíže a hlavně se pak můžeme chlubit, že na mé kombo hrál sám veliký Melich, na Slonovo basové šílenec Hlubočák Divočák a na Tomášovo bicí velkolepý Karel. Hráli jsme první a tak jsme nazvučili. Těsně před startem akorát dorazili Volanti. Takže jakmile jsem viděl zdvižený palec od jejich ředitele, mohla začít show. A dařila se, div si hopsající trika nerozthali. Ovšem to nebylo nic proti tomu co předvedl Volant. Vznikl obrovský mixér, kde se mlelo vše co do něj spadlo, odpadkové koše, piva, náhodní kolemjdoucí… Div nevznikla černá díra. Diváci v zadních řadách se drželi zvukařovy klece aby je to nevtáhlo. Po skončení vystoupení zůstala jen spoušť a nářek osamoceného dítěte, kterému to vtáhlo matku. I přes částečný odliv návštěvníků zahrála po půlnoci ještě kapela plná Fíků, Pýtů a jiných pohádkových postaviček – skupina Laik. Přes obtížnou situaci zahráli společně s krásným novým zvukem Lampy parádně a sklidili zasloužený ohlas a blahopřání od prezidenta. Chtěli jsme se ještě vyvalovat v šatně, ale místní obsluha se změnila ve výčutníky a vyčutala nás i s nástroji do aut, takže se jelo domů. Ale stálo to za to. |
8.3. Brázda |
| Do Brázdy jsme přijeli zahrát s kompletní výbavou a to dokonce i zvukařskou. Tudíž jsme vytáhli Vénu II (to je náš mix, Véna I už to má za sebou, chudák) a jednu reprobednu, neb obě se do aut prostě nevešly. Vilém na baru nás potěšil. Nejenže nám na účtu nechal obnos na prokvašení, dokonce ukázal že má naše nové CD a občas ho pouští návštěvníkům. Asi je sem tam potřebuje vyhnat. Postavili jsme aparát a dorazila Vipýchaná fčela. Hoši se určitě podivovali co to je za podivný aparát a jak divně hraje, ale nic neříkali a nazvučili, takoví jsou hodní. Zvuk byl velice nahulákaný, rozumět nebylo, ale byl to punk ! A tak spustili. Vzhledem k malému místu na tančení bylo hned nacpáno asi 10 lidmi, za nimi se sedělo. A šlapalo to, šlapalo. I Tomáš, který od posledně v Tachově zapomněl jak hrají, smekl rádiovku. Místní černý pivo do nás padalo jako chleby s máslem. Takže jsme to pak rozjeli jako namazaní. A s omezeným časem, neb v 11 se muselo končit. Lehce jsme přetáhli, ale bylo to s povolením nejvyššího rozhodčího – publika, takže jsme mohli usnout s čistým svědomím. Po tom co jsme předvedli vtrhl za mikrofon mistr Kapr a spustil něco, čemu rozuměli jen zasvěcení, takže mu polovina osazenstva tleskala a druhá jen fandila. To co pak následovalo bylo jen pro silné žaludky, vybavuji si zelené panáčky (asi jsem stál na přechodu pro chodce), záplavu rezavé vody (návštěva toalet) a hnědé cosi (ano, to byla opravdu bomboniéra). |
29.2. Praha - lihovar |
| V Praze jsme párkrát hráli a vždycky to stálo za to. I tentokrát to byl zážitek. Samozřejmostí byla i ztráta orientace a hledání v mapě, aneb balíci ve městě. Ale našli jsme a dorazili. Místo vskutku punkové. Dvorek s hořícím barelem, sem tam pes, oprýskaný sál, Braník z lahváče v kelímku… inu tak to mají pražští punks nejraději. Na místě hrála velká várka kapel a ani přesně nevím kdo kdy hrál – pořád se to míchalo. Ale jistě nezapomenutelné byly Vychcaný knedlíky nebo Paráda boys. Zvuk v sále opět punkový, neb kde něco nepískalo, tam to nehrálo. Ale to nám nevadilo. Nastoupili jsme na pódio, naladili a spustili. A to bylo tóčo, punkeři se mleli jako malta v nedaleké míchačce, někteří dokonce pogovali tahajíce kolečko, v kterém pogoval další punker na zádech. Projevila se tady Tomášova vlastnost, že když nic neslyší, hraje velice rychle. A tak to svištělo, pecka za peckou. Martensovy boty byly rády že jsou tak kvalitní, čínské kecky byly rády že jsou. No a pak jsme dohráli jako vždy když odehrajem vše. Ještě jsme lehce popili pivo z benziny, neboť na místě došlo a víc neviděli. Majitel místa už chtěl spát, čímž zrušil vystoupení takových perel jako je Krabicový pivo či Hovno Sapiens. Tak jsme se pěkně rozloučili a tradá do Plzně ! |
12.1. Stodolla |
| To byla naše první zkušenost s pozváním kapely ze zahraničí. Jakub na ně jaksi narazil, prodělal nějaký ten telefonát a hle, němečtí hoši opravdu přijeli. A aby nám ukázali že taky znají pivo pít, přijeli již veselí. Dorazila také skupina Lenthillium, která zdá se opovrhuje internetem a dodnes nemá stránky ani profil. Inu, možná je to taková filozofie, nevím, optám se. Začali jsme my a bylo to dobré. Stodola se zaplnila tak do poloviny a lidé přestávali být střízliví, což se projevilo na konci produkce, když cosi hulákali o dalších písních. Ale to my ne, raději pouštíme k pádlům hochy z němec, Endstation Fundbüro. Jen ve třech spustili své neotřelé písně. Škoda že málokdo uměl natolik dobře německy, aby pochopil jistě aktuální intelektuální témata našich západních sousedů. Jejich tři slečny nezapřely svůj německý původ (to ať si to každý vyloží po svém;) a kroutily se jako párky na pánvi. Nastupivší Lenthillium se ukázalo v nejlepší kráse. Od doby, co jsem je viděl naposledy se neuvěřitelně vyhráli a našláplé písně šlapou ještě více. Opravdu nádhera. Někteří z nás, co mají v kapele na starosti tyčky a hrnce to lehce přehnali a ukázali jak se pít nemá a budili odstrašující příklad, což bulvární média jako Čerstvá Siláž neopomněla zaznamenat na filmový pásek. No a to už je konec, rozprch do jiných klubů… |
15.12. Sytno |
| V Sytně u Stříbra vlastně není žádný rockový klub, ale taková malá diskotéka. Tu ale tento den ovládli samí veselí lidé s bábovkami. Nejveseleji se asi jevil maník, co měl na tričku svůj vlastní chechtající se portrét a smál se stejně tak. Holt veselá kupa, jako většina osazenstva. Hráli jsme se skupinou Skavare Flascheta, alias partou neudolatelných (dle poživatelských výkonů některých členů). Hráli jako první, čímž vše vychytali, neboť neměli čas požívat místní pochutiny a my ano až na Slona, který řídil. Hráli pěkně, rozvířili minimálně polovinu lidstva, přestože ho moc nebylo. A poté my. Zjistili jsme že podio má jednu špatnou vlastnost a to schod. Ale ne schod obyčejný, na zemi, ale schod stropní, takže o karamboly do palice bylo postaráno. Zvuk byl řízný, ale podařilo se nám vytočit (rozuměj do tance) pouze pár jedinců, což ovšem nevadilo, neboť dotyční se s volným prostorem mohli o to víc snažit. Po nás začalo disko trysko a byl čas vymazat paměť. To se podařilo výtečně, neb cesta domů byla v mlze a i jsme zabloudili, což je zajímavé. Hlavně že bylo vtipno. |
12.12. Jabloň |
| Na tuto akci jsme cvičili asi 3 zkoušky do trampu. Delík a jeho kamarádi z Famu předváděli svoje umělecké výtvory na plátně a chtěli do toho nějakou kulturní vložku. Tudíž my jako folk, dále skupina Laik a Duo komáři revival. Osobně jsem se na místo dostavil již příjemně opitý. A v podstatě ihned jsme začali a byla to tragédie o pěti písničkách. Co nám na zkouškách tak pěkně šlo jsme taky pěkně zapomněli a více se zmiňovati nebudu. Dále si vybavuji na plátně jakési čuně, boty a bazén. A také skupinu Laik, která úroveň po nás jak se patří pozvedla, Duo komáři stanovili strop kvality a pak už se nic nedělo. To víte, intelektuální večírky :) |
29.11. Hifáč |
| Hifáč je opravený, vyhezčený a když do něj vstoupíte, jako byste se ocitli v lodi a hned je chuť na rum. Pódium se krásně zvětšilo a zvuk se proměnil k lepšímu. A tak jsme si s Disharmoniky pochrochtávali, jak to pěkně Milhaus zařídil. Koncerty zde bývají tradičně veselé, střídmě navštívené, o to osobnější. Zahráli jsme klasickou čuňačinu, až jsem se podivil, že sám mistr Banjo Disharmonik si s námi zapěl Jezeďáky a radši neutekl. Po nás Disharmonici předvedli školu veselí. Máme se co učit. Na oplátku jsem si s nimi zaskřehotal Kelímek od piva. A pak už jen dopíjet a dopíjet, zítra je pracovní den (pro někoho). |
24.11. Mantov |
| Když se řekne Mantov, leckomu se nic v hlavě nezjeví. Někomu možná to, že je to taková malá vesnička za Chotěšovem. Nám při vyslovení toho slova začnou natékat slinivky až hanba. A co že se skrývá za tímto slizkým procesem ? Tatarákova paštička samozřejmě ! Tak hurá tam. Tato akce byla navíc rozlučkový večírek se samotným slovutným Uwahaatorem, kterýžto na půl roku odjíždí tak daleko, že se divíme že tam něco jezdí. Pan zvukař povýšil a nakoupil LED-světlomety, což má spoustu výhod. Za Á máš plno barev v hrsti a za Bé to netopí jako v pekle. Zato jsme si jako v pekle připadali, když pána napadlo vzít jednu z přítomných papírových hlav typu Anton Špelec a posvítit si do ní. Při rozsvícení lampy se hlavě rozzářily oči jako satanovi, takže se Slon zalekl a bál se hrát. Pan zvukař tedy musel změnit barvy a Slon uznat že modré oči už nejsou bubácké, ale spíš jako vesmírní lidé, kterým se směje. Venku celkem zima, tak dorazilo méně lidí než obvykle, to nás však nezastavilo a směle jsme se do toho pustili. A veselí lidé tančili tak, že jsme museli přidávat a dokonce i - považte - improvizovat jako veliké kapely typu AC(blesk)DC. Mistr zvuku neváhal a světelnou show udělal také tak bombastickou, čímž několika jedincům způsobil epileptický záchvat. Po nás nastoupila sk. Vejtřaska ke svému předposlednímu koncertu před velkou pauzou. A že to jelo, došlo i na stroboskopy po celou jednu píseň. Opilí hráči se kymáceli a hráli jako o život, akorát nevíme kdy přesně byl konec vystoupení, páč každou chvíli někdo z pódia odcházel a přicházel a... pak už tam nebyl nikdo. Pan Sáček nám předvedl co to znamená když se řekne Savec, pivo vysál, cosi nasál a šel usnout na sál. Zbytek se pomalu balil a šalala domů. Tě pic, V3sko, tak zas někdy za půl roku ! |
21.11. Pod Lampou |
| Lampa, kultovní místo. A tentokrát nově vymalovaná, s novým zvukem. Sjeli jsme se jak mouchy na fotbal, nanosili krabice a pomalu nazvučili. Lampa se mezitím krásně plnila známými i neznámými milými lidmi. Bylo třeba se osvěžiti. Asi v 9 jsme začali krustit. Jakoby nám vlétly do žil divoké včely, strhla se šou a již od první písně se dařilo rozpohybovat bubligum. Asi okolo páté písně jsem si zažil osobní peklo, když jsem po doladění kytary krkem šťouchl do piva, které se rozlilo po hlavě Engel. Vše jsem hned vypnul a sušil a všem se omlouvám za nečekanou pauzu při koncertě. Už to nikdy neudělám. :) Naštěstí se nic nestalo, kombo se nahodilo a jelo se dál. Pařba nehorázná, dalo by se říci. Dokonce jsme přidávali dvě písně na hlasité přání. Šou skončila, nastalo čekání na vrchol večera – Znouzectnost. Všichni jsme pěli písně známé, pili nektar zlatý, bavili se a poznávali nové tváře. I nějaký ten taneček proběhl, fotka se vyfotila, zadek se nakopl. A jak to bylo dál ? To je tajný… |
16.11. Tachov Sportbar |
| Hraní v Tachově nám zařídila kamarádka Zuzka u kapely Vipýchaná fčela (snad jsem neudělal nějakou hrubku). Tudíž jela s námi a na cestu nezapomněla přibalit nějaké to lahvové a destilované sosy. Než jsme byli v půli cesty, nebylo už nic. Takže do Tachova jsme dorazili s náladou výtečnou a měchýři k prasknutí. Místní sportbar je v prvním patře mezi paneláky, parkujeme cáru a šalala dovnitř do tepla. Tam již krustí plzeňská kapela Genetická chyba bez skrupulí punkové rytmy. Do toho se dobře ochutnává místní dovezený mok z Plzně. Následuje SPZ 06-05, což se pěkně rýmuje a poslouchá a dle rotujících punkerů i tančí. Pak nastal náš čas. Šup rychle vybalit a na pódium a už jedeme. Na pódiu je nezvykle tma, v publiku taky. Jenom nad hlavami se nám točí jakási blikátka, takže je vidět buď nic, nebo barevný blik. Takže můžeme říci, že jsme to kazili, protože jsme nic neviděli a nebylo to alkoholem (mrk). Na to že jsme v tomhle kraji hráli podruhé se před námi rozpoutalo šílenství rovné bitvě u Lipan, jen bylo méně krve a více řevu. Dokonce se podivujeme že některé naše hudlařiny zde znají a hrajeme i na přání. Nic netrvá věčně, náš čas tento večer vypršel a rozutekli jsme se po sále. Někteří se zabednili v šatně a prováděli tam tajemné obřady, někteří zůstali ve víru zábavy a ničili si někdy ne vlastní vinou tělo. A ti pak viděli: Vipýchaná fčela, místní hyperpopulární těleso rozkroutilo i celou dobu chladné přísedící. Podupávat si bylo málo, i já si skočil hulála. A nakonec, kapela Nesermitu! Předvedla co je to punk. Její první koncert měl všechno co měl mít – nářez bez debat, jakýpa copa, hrajem. Ser na lidi, hraj dopředu ! Své 3 písně zopakovali 2x dokola a byla to pecka. A to byl konec. Dodělat tělo, naložit tělo, dovézt tělo a přemýšlet nad dalším hraním… |
3.11. Ždírec - Měchfest |
| Návštěva Ždírce byla naše první. Cesta je krátká, takže jsme na místě hnedka a už koukáme na čuníka jak se točí v popelnici. Měchfest se akce jmenovala a byla přesunuta z Měcholup sem, páč radním se představa opilé omladiny moc nezdála. Místní hospůdka je útulná s malým sálkem a hned na něj nosíme křápy. Byli jsme vybráni jako startovači večírku, tudíž moc neváháme a ani se nestačíme dostatečně osvěžit a již hrajeme. Jde nám to pěkně a daří se přilákat pár místních, co nás ještě neznáte :) Roztáčíme soukolí toho našeho mlýna a roztáčí to i pár střízlivých lumpačisek, z čehož máme radost. Neboť teorie o střízlivém tančení na naši hudbu se ukázala pravdivou. Dohráli jsme jak jsme začali bez nějakých výjimečností a už se hrnuli na pašíka. Do toho nám hrála živelná kapela Shogun Tokugawa a běhala po pódiu rychleji než pašík, když ho chytali. Následovaly Drifted, Sebevrány a nakonec hoši a dívky z V3sky, kteréžto jsme jenom pozdravili, přiťukli a jeli domů. Špatně to nesl jenom Jakub, protože stále nedosáhl své oblíbené hladinky a cestou protestoval. Slon však ráno musel na výlet :) |
2.11. Konstantinovy lázně |
| Nevím jak je to možné, ale za značkou Konstantinovy lázně prostě začíná mozková mlha. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč si vždycky odtud pamatuju tak málo. Cestu nám zpříjemňovala fláša značky Tuzemský R.U.M. slovy jeden litr. Na místě již byli pomocníci, kterým se jeho chuť taktéž zamlouvala. V Kosu panuje dobrá nálada za každé situace. A tak pomalu stavíme a stačíme se občerstvovati. Koncert se velmi dařil, bláznivci bláznili a my hráli. Přídavky byly opakované písně, za což jsem od hochů sklidil nevoli, takže tady slibuji, že už písně na koncertech opakovati nebudem, to radši na místě vymyslíme nové ! Po nás skupina Skavare Flascheta pokračovala s načatým večerem. Jakub byl jejich koncertem tak unešen, že prohlásil: "Až budu mít někdy svatbu, tak je tam musim mít, to je taková parádní Ska-lesanka." Tančilo se velice. Po Skavare přikotvili na pódiu loď kumpáni z V3sky. Rozhoupali vše co mělo nohy. Lidi, židle... a tady začíná mlha. Snesla se nad klubem Kos. Její odér dostihl kdekoho. Proto nezbývá než psaní ukončit, domýšlejte sami ;) |
19.10. Vysoký Chlumec |
| K Sedlčanům jezdíme moc rádi, neb místní punkeři ví co je to syrový punk a nevadí jim ani takové hudlání jako umíme my. Cesta byla plná různých veselic a dokonce jsme viděli v Brdech první sníh v říjnu (!). Auto-stroji se moc nechtělo, ale nakonec nás dovezlo před místní kulturní hospodu v Chlumci, kde mají to štěstí jako my v Plzni a točí místní pivo. U nich to je pivovar Lobkowitz a pivo Vévoda. A věru, chutnalo. První kapelu Common Health jsme takřka nestihli, což je škoda. Druzí hráli Creatures, což byli ti samí lidé, jen jich bylo víc. A začly pravé punkové čaje. Pogování se konalo a hoši neváhali pod kotlem přitápět. Tomáš opět křepčil za stolem při jedné převzaté od Rancid a dostal se tak do správné klepací nálady. Po Creatures startujeme my. Opět nepoučitelně vytahujeme nástroje těsně před, tak je máme orosenější než Vévodu. Ale hrajeme. A to z vesela. Stihla již dorazit i dark-underfloor-ska grupa V3ska a tak můžeme předvést jak by bylo hezké, kdybychom měli ságo a trubku. Pivo a lidé se točí, nám se hlava točí. Až do konce. Nastupuje V3ska a zvedá ze židlí i ty nejotrlejší, kteří to po 12 pivech již neměli v úmyslu. Sál dusá, malinovka teče po parketách. Po takto vydařené akci již následuje jen cesta zasněženými brdy s Johnny Cashem v rádiu a básnícím Jakubem. A zajímavé informace z rádia o gorilách, varlatech, Tomáši Engem a alkoholu v podání dětí psychiatrické léčebny Stará Blažková. |
13.10. Svojšín |
| Do Svojšína jsme tentokrát nejeli na narozeniny Mirči, ale na JAM fest II, což je takzvaný Jana a Marie fest a nemá to nic společného s Mary'u'janou :) Nicméně narozeninová sláva to jest též. Dorazili jsme v hojném počtu, na místě již krustila kapela Střet. Dohráli než bys vypil 1-2 piva a už jsme na scénu putovali my. Koncert to byl veselý jako obvykle a jelikož venku crčel z oblohy nešvar, tak se relativně střízlivé osazenstvo hospody nakupilo dovnitř. Pivo podražilo na 7 kč, hrůza. Vláda by měla padnout. Jelikož to byla jiná akce, bylo zde i jiné občerstvení. A tak namísto geniálního gulášku podávali slepičí údy ve strouhance, což málokdo komentoval špatně, až na Slona ;) Po nás nastoupila kapela Abused, která již je ostřílená všemi směry a z kytar jim to pálí jako z kanónů. Vskutku impozantní podívaná, jsem měl co dělat aby mi kuře nevylétlo z úst. Dále se do toho opřela kapela Ghost on Tuesday, kde hrála skoromístní oslavenkyně, ale bohužel již si moc nevybavuji, zapředen do hovoru se Skavarákama způsobilo, že jsem slyšel jen asi 2 písně. Zato pěkné. A dál už jsme neviděli nic, neb Tomáš zavelel k odjezdu, donutil nás nanosit kysny do vozítka a frrrr.... |
4.10. Žumberská stodola - Křest CD |
| Na tento den byla naplánována velkolepá šou. Křest nového CD "Hlášení místního rozhlasu" byla věc, kterou jsme prostě museli udělat nějak velkolepě, takže se připravily plakáty, bannery a ústní předávání infa o akci. Jedině v místním rozhlasu se nic nehlásilo, což je smutné. Jako spolukumpány jsme pozvali hošany a dívku z V3sky a duo Bikini, které se nakonec z důvodu nemoci bohužel nedostavilo. Na místo jsme dorazili příjemně naladěni. Sál diskotékového klubu u Žumbery poskytoval dost podivný prostor pro hraní, kam se vešla kapela, asi 30 lidí a zbytek musel stát za zdí, což byla veleškoda vzhledem k totálně našlapanému klubu, takže většina lidí si akci nemohla náležitě vychutnat. Kopec nových cd se již těšil v rohu na svou chvíli. Než vůbec mohla spustit V3ska, lupla mi pojistka v kombu. U V3 nebyl problém, vyměnili jsme mé kombo za Jakubovo, ale na co budu hrát pak já ? Veliké volání na všechny strany sklidilo plody a mohli jsme si půjčit jedno od skupiny Laik, kteréžto skládáme veliké díky. V3ska hrála hutně a v sále začínalo být zpocené velevedro. Jak dohráli, hupsli jsme na to my. Aby smůly nebylo málo, hned druhou písničku mi praskla struna. Nebyl čas na výměnu, půjčil jsem si proto kytáru Jakuba z V3sky a jelo se dál. Po úvodních 6ti písních to přišlo na řadu. Veliké křtění. Na "pódium" se dostavil samotný Uwe divočák, a s omluvou že hnuj nesehnal, pokřtil cédé placaticí ferneta a lahví Johnnyho Walkera. K tomu pronesl cosi o vhodnosti cd jako podkres k sexuálním hrátkám, čemuž nerozumíme, neboť si myslíme že se hodí tak k házení uhlí do kotle nebo štípání dříví. Ohlas byl veliký, cd si našlo majitele a my začli set který se shodoval s obsahem cd od začátku do konce. Šou byla náramná, hrálo se až se kouřilo. Přesně dle placky s námi hráli i umělci z V3sky Saxofonislav Aleš a Trumpetomil Sáček. Když nám došly písně, nastal přídavek ve formě písní opakovaných. A zase. A zase. A furt a nebýt J.P. Sáčka a jeho hecování, tak jsme do povolených 11 asi nehráli. Při předposlední písni s námi pěl i Marko Štembera se zmiňovaným Sáčkem, která se dále zvrtla v song "Znám jednu dívku...". Až nastal konec koncertu. Někteří si někteří ani nepamatují, páč si při hraní moc nahejbali z Johnnyho. Po hraní se rozebraly všechna cd. Zbyla dvě, která jsem schovával pro Hifáč, kde bylo cd nahráno. Po dlouhé pokoncertní euforii nastal čas jít pít jinam. Sklidili jsme věci do kumbálu a akorát včas, neb klub začal být tím čím je. Diskošoutékou. Slon v komatu se nechal odvézt domů, Tomáš zůstal na místě na panáky s příbuznými a my s Jakubem mazali do Hifi, kde jsme nechali zbylé cd. Jedno na baru a druhé jsme darovali I.M. Jirousovi, který zde zapíjel svůj recitál. Rumové spřátelení s Magorem zakončilo tento absurdní slavný večírek plný alka. Pak už jen cesta domů. A příští křest ? Tak o tom si nechte zdát, nových písní je zatim poskrovnu (1) a v pořadí další cd bude ještě nějakou dobu trvat ;) |
31.8. Trnová |
| O Trnové se toho moc napsat nedá, neboť velká většina posluchačů i hudebníků, vlastně všichni byli tak našrot, že si to nikdo nepamatuje. Jsou sice nějaké fotky, ale ani člověk s nejbujnější fantazií popsat průběh večera nedokáže. Proto se spokojme s tvrzením že to bylo šílené. Nejspíš... |
25.8. Stodolla |
| Hoši a dívky ze Skavare Flaschety jsou hodní, mají velká srdce a bezedná hrdla. Proto nás pozvali týden po společném hraní do Stodoly, abychom mohli říkat, že jsme měli menší společné tůr. Na místo jsme dorazili veselí jak se patří a hned jsme se mohli plácat po zádech. Hlavně Jakub, který nezapomněl přijít až v momentě když už jsme měli hrát. Ale byl bleskový a tak jsme mohli spustit. Po asi dvou písních naskočili na parket místní punkeři a začali roztáčet peklo, až jsem měl o ně chvílemi strach a pro bezpečnost jsem chtěl buď zpomalit nebo přestat hrát. Padali přes sebe hlava/nehlava úd/neúd a vytvořili neskutečné vedro. Což zapříčinilo že se všichni svlékli do půl těla a kotel se změnil v mlaskající živel. Co chvíli sebou někdo mlasknul o pivem a potem potřísněnou zem. Ale vzdát se nechtěli a jelikož ani my se nevzdáváme, tak jsme hráli a dokonce 3 písně přidávali. Zapět si přišel i slovutný Marko Štembus. Nezbývalo než se osušit a zevnitř navlhčit. Není nic snažšího. Pak hrála kapela Skavare Flascheta samé veselé a skočné songy, takže o tanečníky taktéž neměli nouzi. I my si skočili hulála jak se patří. A poté jenom dopít, sbalit náčiní a odjet. Tak zas někdy ve Stodole... |
18.8. Okrouhlé hradiště |
| Hoši a dívky z Konstantinových lázní a okolí (ano, správně, Skavare Flascheta) nás pozvali do vesnice „tam u nich“ a to do Okrouhlého Hradiště. Koncert se měl konat v místní cukrárně, která se zavírala. Cesta ubíhala lesy a zatáčkami, poli a lukami a najednou Hradiště. Jedno málé zabloudění a už stojíme před cukrárnou. Koupili jsme si pívo, jak už to tak bývá. A už tu máme veselé hochy a dívky s rukama plnýma různorodých pochutin a tak se veselíme také. Jen co oznámili slečně vrchní že jsme kapela se ona dobrá dívka zarděla a vrátila nám peníze za ono první pivo. Tedy, to byla paráda. Pódium byla betonová vyvýšenina s výhledem asi 30 km do krajiny. Škoda že jsme hráli v noci a neviděli. Skavare začali stavět instrumenty a my se věnovali teď již grátisovému moku. Začali se trousit první návštěvníci. Na to že jsme jich čekali 5 jich přišlo o dost víc a hoši se nemuseli bát začít. První tóny zvedly první šoumeny ze židlí. Koncert byl báječný, nastoupili jsme my. Hráli jsme a hráli, lidé ozbrojeni procenty v krvi pouštěli svá těla do neskutečných kreací a byli moc vděční. My za to byli vděční též a asi dvakrát přidávali. Jenomže pak se to nějak zvrtlo, obě kapely večera se promíchaly a vzniklo jamování, ve kterém se zpívalo většinou o pivě. (Pivo, pivo, pivo, pivo !!!) To už vše musel uklidnit majitel, že ovce musí ráno na pastvu vyspalé a začalo se balit. Následovala velmi veselá cesta do Konstantinek, kde mají chlapci a dívky zkušebnu. Plus je tam klub, kde jsme již také preludovali. Ještě jedna noční návštěva Borovanské disko-šou a zpět a už máme dost a zbývá si jen zatroubit na trumpety a spád(t). To BYL veselý večírek ! |
11.8. Horní Lukavice |
| V Horní Lukavici se hraje na venkovním parketu u koupaliště. A to je dobře, protože venku hrajeme rádi, člověk z pódia neodchází jak z bazénu. Na místě ještě nikdo nebyl, tak jsme začali popíjet nápoje. Byl tam pouze zvukař, který nám suveréně předal zaškrtávačku s tím, aby jsme si řekli jak to chceme nazvučit. Príma profesionální přístup, chrochtali jsme si. Ale pak jsme trošku změnili názor, když Tomáš zvučil bubny asi hodinu. Následovalo podobné martirium s ostatními nástroji kromě mě. Moje kombo totiž měl the Bist a ne a ne dorazit a ne a ne se mu dovolat. Když už bylo opravdu na čase začít, zachránil situaci Stimpy a půjčil mi své klávesové. Takže jsem celý koncert odehrál bez zkreslení. Přijduvším asi 30 návštěvníkům to však nevadilo a v klidu sedělo a koukalo na naše extempore. Během písně Buřty přistály Slonovi jedny u nohou, což byla narážka na jednu veselou příhodu z našeho vandru. O tom později. Dohráli jsme za strašlivého zvuku, pan zvukař to totiž dělal dnes poprvé (zvučil) a tak mu odpouštíme :) Po nás se ke strojům dostala sk. V3ska kterou všichni dobře známe a víme co dokáže rozpoutat. Viz. tanečníci s košťaty. Na konci vystoupení začala vládnout zima a tak se sedlo do škodovek a frrrr domů. |
6.7. Jabloň |
| Mnoho jsme se divili, když se nám ozvali z této kulturní kavárny, že by nás vrhli na pódium. My a kultura ? My a kavárna ? No ale proč ne, zahrajeme vždy rádi kde se dá. Objednali jsme si s sebou kapelu No Sense, ovšem se jim vše pomíchalo, takže na poslední chvíli odvolali účast. Nakonec vše zachránil lidumil a dobroděj Adolpho bez svého bandu. Přihasil si to s kytárou a než stačil dopít pivo, obnažil nás svými songy jedna báseň, za čož sklidil od příchozích (kterých bylo tak 35 vzhledem k začátku prázdnin a RfP) pěkný úspěch. Poté jsme nastoupili my. Tentokrát bez Jakuba, kterýžto v ten čas komandoval děti na letním táboře. Spustili jsme náš repertuár a pokoušeli se love-songy lámat dívčí srdce, což se nám opět nepodařilo. Ale koncert to byl moc pěkný, nikdo nepřišel k úrazu a všichni se poté spokojeně odbelhali ke svým domovům. Samozřejmě s notnou dávkou pochutin z baru konzumovaných předtím. Dále to pokračovalo menším večírkem u Slona s několika lahvemi velejemného ultrabrutálního alkoholu, ale to už ani neni pohádka. Ta bude opět příště. |
21.6. Pivovar - Formanské nádvoří |
| Jelikož jsme mistru Vacíkovi zachránili scénu na Majálesu, jal se nám to oplatit královsky a tak jsme dostali za nabídku hrát opět v plzeňském pivovaru, tentokrát na Formanském nádvoří o bránu výš. Po několika peripetiích se rozhodlo, že s námi zahraje skupina Pillow Fight, kde hraje můj bývalý sůsed. Místo jsme našli, jen jsme se báli aby ho našli případní zájemci o vystoupení, ánžto nebyly žádné plakáty ani nic podobného. Nu ale nakonec se sešlo něco kolem 50ti neplatících (akce zadarmo ;) a akce vypukla. Skupina Pillow Fight to odřízla od podlahy, struny kvílely a muzika jela jak namazaná. To už jsme se promazávali i my dvanáctkou. Když na nás přišla řada, moc se nám tam nechtělo. Ale jelikož se dostavil i Mr. Sáček, tak jsme si řekli, že tedy vystoupíme :) Nebyl bych to já, abych v tu nejnevhodnější dobu, na začátku koncertu, prdnul strunu. Naštěstí mám souseda, který mi půjčil svou kytaru a natáhl mi novou strunu - oujé, díky sůsede. Hrálo se z vesela, tak jak to máme rádi. Při posledních asi 5ti písních se z útrob Spilky vysoukalo asi 10 lidí v kvádrech a začalo tančit též. Nezbývalo než ještě více přidat plyn, což ovšem mělo fatální následek, že fanoušové se rozjařili příliš a museli jsme přidávat. Ovšem s trumpetou je to sranda, to můžeme kazit a stejně to nikdo nepozná, tudíž opět díky, pane Sáček. No a pak následovalo balení, balení a kalení ne, jelikož přestali točit. Takže odjezd za dalšími zážitky jinam... |
23.6. Borovany - Kot'Hell fest |
| Do Borovan jsme jeli zvesela a na čas. Měli jsme hrát od 4, tak jsme si na cestu koupili plechovkáče, protože jinak bysme na místě museli rychle dohánět povinná piva před koncertem. Borovany jsou krásná vesnička do které vede silnice ale ven už nikoli. Just paráda, cítili jsme se jako doma. Akce byla na statku, takže - fotbálek ve stodole, záchod kadibudka a jídelníček echt - Punkšpíz, Emohermáč, Skaklobása, HCovar. No luxus. Na místě jsme zjistili že hrajeme až od pěti, tak jsme čas vyplnili tím čím ho plníme obvykle. Hrála nám do toho jedna z kapel řízné metalové zlo (omlouvám se, ale nevyznám se v těch cross-death-grindech). Postavili jsme svou aparatůru a spustili songy o vesnici. A zafungovaly. Aby ne, na vesnici :) No a abych to nebyl já, opět jsem prdnul strunu a zase při třetí písni. Ovšem atmosféra byla rozjetá a punk je punk, takže kašlat na strunu a hrát dopředu :) Běsnící živlové pod námi si užívali víc než my, tak to má být. Po dohrání jsem dokonce i daroval trsátko, takový to byl úspěch, oujé. Po hraní se navázaly nové přátelství se spoustou lidí, rozdalo se pár placek a už tu byla V3ska. Chlapci přijeli veselí jako my, takže jsme si hned padli do not. Legrace prostupovala stále dál do naší krve (někdo tomu říká alkohol) a kovala nás k místu. Nechtěl jsem, ale musel jsem nastoupit. A odjeli jsme. Neradi. Na mejdan ke Slonovi, kde se pilo, jedlo, Homolkovalo a spalo. |
15.6. Svojšín na Verku |
| Do Svojšína jezdíme velmi rádi. Nejen kvůli pivu za 5 Kč a výýýýýýýtečnému guláši zdarma (ty ýýýý tam nejsou náhodou), ale také kvůli super kalbám a výbornému složení lidí. Život na takové akci nekončí se svítáním. Jak tedy již tušíte, místní bohémka Mirča si nás opět pozvala (veliké díky) na svou oslavu narozenin spolu s dalšími kapelami jako je plzeňský Mordors Gang, stodská V3ska či sokolovské Beatové družstvo. Jelikož jsme vezli bicí nástroje, dorazili jsme jako první. Od loni pivo zdražilo na 7 korun. No co, řekli jsme si, holt si ho dáme i tak :) Slon si před cestou pořídil konvici kafe, aby neusnul, což se mu stává vždy, když se má kalit do rána. Trošku jsme doufali, že na místě bude basové a kytarové kombo, jelikož se nám do aut už nevešly. No a samozřejmě nebyly, takže nastalo u Slona s Jakubem dilema, kde že to vezmou. Nakonec po velkém přemáhání se zeptali mistrů z Mordors gangu, kteřížto jim vše půjčili za veliké díky. Jelikož jsme počítali s přespáním, neupejpali jsme se nikdo a koncert proběhl vesele. Za přispění Sáčkovy trubky se podařilo zahrát některé písničky i veseleji. A nejveselejší byli všichni návštěvníci, jelikož se dožadovali i dalších dvou písní. A jelikož nejsme z ocele, ale z pryžové gumy, zahráli jsme Nanynku co má Rýmu a uvolnili místo mistrům. Euforickou náladu po koncertě umocnil ultrajemný elitní gulášek z těch nejhodnotnějších vepříků a tajemná čokoládová kulička, která mnohým zavařila (mrk). Venku se během produkce spustil silný lijavec, který všechny lidi napěchoval ze zahrádky do sálu. A jelikož tam bylo dusno a ouzko, byl jsem odvelen do auta se slečnou, které bylo tuze zle. A tam jsem vytuh. Ve 4 ráno hudba končí, zpívá Mň&Žď. Tady sice hudba akorát dohrála, ale v kalení se pokračovalo, tak jsme se ještě vrátili do sálku. Bylo poloprázdno, všude střepy, lahve a talíře se zbytky guláše, některé stoly se proměnily v noclehárny. Bar stále fungoval, ale již bez piva, tudíž panáky se točily jako na pouti. Atmosféra po pravém punkovém veselí. Takhle jsme ještě chvíli vydrželi a pak jsme se rozkolébali ku spacím místům. Někteří do aut, někteří pod autobusové zastávky. Po probuzení pak už jen nakládání, loučení (Ach) a rozvoz domů. Svojšín nezklamal nikdy. Ani teď ! |
8.6. Konstantinovy lázně - KOS |
| Tento den se nám poprvé dostalo do rukou dvojCD s naším koncertem v Hifáči + druhej den. Jen co jsme to poslechli, museli jsme uznat že mistr zvuku je zkrátka mistr a o tom žádná. Takže celou cestu do K.L. hrálo v autě ono CD a bylo veselo. Všichni jsme měli radost. Jenom Tomáš trošku menší, protože si nemohl dát ten Rum, co jsme pili cestou. Nikdy nevěřte skautům. Lidové přísloví je pravda. K.L. sice nejsou zrovna obří město, my se však ztratit dokázali. Po 20 minutách bloudění jsme zeptali jakýchsi skautů kudy že ke kulturnímu domu a samozřejmě nás poslali jinam, kamsi do lesního kempu. Nakonec se vše vyřešilo telefonickou navigací. A akorát včas, protože zrovna došel Rum. Jaká byla radost, když nám chlapci ze Skavare Flaschety oznámili, že cokoli vypijem, platíme polovic. První piva na sebe nenechala dlouho čekat, panákové rošády následovaly. Takže už při první skupině Sauspark se (a to mluvím za všechny krom Tomáše) nám začalo mlžit před očima. Skavare Flascheta začali hrát posléze a bylo to super. Vzhledem k mému stavu jsem si přál aby hráli co nejdéle, ale vše jednou končí a řada padla na nás. Vypotáceli jsme se stylem medvěd, takže jsme skoro zporáželi všechno na pódiu. Hraní mam dost v mlze, byla tma, neviděl jsem na hmatník, ale lidi se kroutili, tak jsem asi občas něco trefil, i když většinu asi vůbec. Jak hráli hoši netuším, asi dobře. Doufám že se na nás místní nezlobí za nízkou úroveň vystoupení :) Po hraní následovala ještě panáková smršť a hurá nasedati. Domů jsme se dostali jako ve snu. |
9.6. Holýšov - KD |
| Do Holýšova se jezdí z vesela. Po kocovině z Konstantinek jsem uvítal místo řidiče, naskládal živou výplň do auta a hurá. Nechybí občestvovací zastávka na pumpě, takže to hned pěkně cinká. Na místě jsme první, tak ještě postáváme, popíváme. Za chvíli však stěhujeme dovnitř, zdravíme se s šatnou, která má na nás neblahé vzpomínky a zakupujeme první mok. Do toho nám místní majitel vypráví veselé historky s kofolou a žiletkami. A již přijíždí V3ska, plácáme se po zádech a stavíme pódio. Sálek se plní, vůně voní, vše co ví jak, teče. Okolo desáté vstupujeme na podium a rozjíždíme svoje obvyklé peklo. Několik odvážlivců se ujmulo prvních pozic a dodalo nám impulzu ještě přitvrdit a víc skákat. Mistr Sack si s námi zatroubil do Správkaře za což mu patří neskonalý dík. Koncert skončil a nastal čas ždímání triček a kelímků. Na pianu v zákulisí se objevilo asi 20 talířů s párky. To bylo tolik, že i ten kdo váhal, tak se na něj dostalo. Lusklusk. V3ska spustila od podlahy a bylo to i vidět. Sál se proměnil v Sodomu, podium v Gomoru. Hrálo se dlouze a dobře. Bylo možno spatřiti první u stolu usnuvší místní s pivem rozlitým v rozkroku. Vše skončilo zdárně, spokojeni byli vši. Jenom potom byla potíž dotáhnout zbytek ansámblu do auta, neb jim stále chutnalo a pořád neměli dost. Vše je ovšem otázkou síly kopanců a nadávek, takže za chvíli se vezeme domů. A že se půjdeme ještě vykoupat do Borský přehrady. Tak jsme tam dorazili, Slon se suverénně vysvlík, skočil tam z metrový vejšky balíka a zjistil že je tam tak 30 cm vody. Inu jak praví každá skautská příručka - neskákej do neznámé vody. I když - nikdy nevěř skautům. Naložili jsme promrzlého Slona, který se nezmoh na nic jinýho než: "Bože, já mam tak naražený nohy" a jeli domů. |
26.5. Plzeň u Krokodýlího Vocasu |
| Na tento koncert se každý dostavil vlastní cestou, páč to máme vši kousek. Původní plán zněl: 3 kapely. Začne to v 19:00 a ve 22:00 se musí končit, policejní hodina. Nanosili jsme věci a čekali na ministra zvuku, kterýžto se dopotácel něco po sedmé. Po chvíli šmrdolení zjistil, že zapomněl mixážní pult doma v Praze. Radostná novina potěšila všechny, hlavně kapelu NOT, která přijela až z Teplic. Ale což, vše se dá vyřešit a za půl hodiny se objevil znovu ministr zvuku s krásným zapůjčeným mixážním pultem. Jenže nějak nespolupracoval se zesilovačem, takže dalších půl hodiny byl vidět s nůžkami a naše uši hladilo krásných 50 Hz. Ovšem i tak se podařilo mikrofony zprovoznit a mohlo se hrát. Kapela Ještě zaplane slunce nad Valíkem odstartovala v půl deváté. Přijel se na ní podívat i krásný bouřkový mrak a hned nám nadělil kaluž. Kapela zahrála tři písničky a mix oznámil šlus, ánžto prej na déšť neni stavěnej a ať ho hodláme vylejt. Situace se zdá býti beznadějnou. Nakonec však vše dopadá dobře. Berou se nástroje a přesouvají se do kumbálu s fotbálkem. Vše se šoupe stranou a mikrofon se místo do stávkujícího mixu píchá do jednoho z kytarových komb extra. Valivá stěna se sune malým prostorem, zvuk je nářez jak prase. Což ještě na druhou umocní kapela NOT. Jejich masakrózní hudba otřásá domem. Na to se dostavujeme na "pödium" my a spouštíme. Nálada je veselá, atmosféra rodinná. Asi v půli představení slyšim: tak končíme. Kouknu dopředu a místo veselých lidí zde stojí v první řadě párek příslušníků a dští síru na všechny strany. Spolek důchodců bydlející v okolí nemůže spát, což jinak taky nemůže ale to je fuk, vždycky je do čeho rejpat. A jelikož tentokrát byl zákon na jejich straně (bylo už hodinu a půl po 22:00), udělali jsme papá a sklidili instrumenty. Někteří návštěvníci to těžce nesli a tak se mocně napájeli až do sladkého usnutí na zemi. A to včetně ministra zvuku a jeho flašky Whiskey (která je jen zkaženej Rum). |
25.5. Holýšov u Nováků |
| Do Holýšova jsme vyrazili Slonovo Škodou 120 limonádové barvy. A jelikož ta moc prostorem neoplývá, sblížili jsme se s nástroji víc než obvykle. Není vždy výhoda být kapelou vysokých kluků. V Holýšově bylo zatím poloprázdno. Hoši z No Sense se na nás smáli a vyložili nám budoucnost: Start v 21:00, my budem hráti až poslední od půl dvanácté. Jali jsme se konzumovat obligátně pivo. A pivo se pilo. Shlédli jsme tedy vystoupení skupin Hudba Sauna, Jakobič a No Sense, což jsme si patřičně užívali. Klasický skluz posunul naše vystoupení až na jednu hodinu ranní, což mělo za příčinu jistý stav nestřízlivosti. Jakub nás udivil. Dal si jen dvě piva a odebral se do auta, že jde spát. Asi se špatně vyspal nebo mu moc nechutnalo místní pivo. Jinak si to vysvětlit nedokážeme. Při koncertě jsem poznal, že s textama nejsem úplně sžitej jak bych potřeboval a přes zamlžený brejle nepřečtu ani "Cpeme buřty do svých úst." Což je tak trošku problém, když zvukař ví co a jak a zpěvu je rozumět. Po jedné písni jsem dal ochutnat pivo Tomášovi a ten nehoráz drzoš ho vymlask jako kdybych už nikdy neměl mít žízeň. Naštěstí koncert jsme brzy dokončili a v mé ruce se objevilo pivo nové. Jen jsem ho vymlask, troubí na mě Škoda auto, že se jede. Cesta je veselá, Slon nám ukazuje jak umí troubit a my ho za to častujeme historkami o děvčatech. Inu povedená akce. Návrat okolo půl čtvrté ranní. |